Také jsme jezdili, nejdříve Moskvičem a potom Žigulíkem. Hrozné zimní dobrodružství, můj otec vylezl z auta, vzal lopatu a prohazoval si cestu, abychom se dostali do vesnice, odkud pocházela moje maminka. To bylo sedm kilometrů, popojeli jsme, prohazovali... Zážitek

Ano, stávalo se to. A žigulík, a je navíc ten vylepšený zn. LADA, bývalo tehdy luxusní auto. Díky, paní Ivan, za vzpomínku.

Tisíceré díky, pane Kando, za přečtení i za upozornění na překlep.

Ty poletující sněhové vložky vypadají divně. Raději si to opravte. Pokud to tedy nebyl záměr.

Tak naštěstí to dobře dopadlo, taky už jsem takhle pár hodin vyrobil. Hezký článek, Mirko

Událost je staršího data - a dost. Díky, Honzo, za nahlédnutí.

Tak ještě že to odnesly jen plechy...

Těším se na jaro!

Hezký den, paní Mirko.

Díky, paní Naďo za zastavení.... To víte, na takové věci se nezapomíná. Zdravím.

Ano, pro vnuka to byla docela jiná „událost”. A pro Vás velké štěstí, že nedošlo ke zranění. Srdečně Vás zdravím a přeji hezké dny a raději s mírnou zimou.

Děkuji Vám, Tpane omáši - no jo, vzpomínka, dost aktuální i pro dnešek. Také Vás srdečně zdravím.