Hezký článek, Mirko. Vzpomínám, jak jsem jednou pašoval bankovku v botě pod ponožkou, přilepenou lékařskou náplastí k chodidlu. Skutečně bych nechtěl nic podobného znovu zažít.

Přesně ta, Honzo. Jednu jedinou výhodu to ale má, můžeme povídat o něčem co dnešní mladí nezažili...

Já jsem si jednou v Polsku koupil sako. Jel jsem tam ve svetru, koupil si sako a svetr dal do kufru. Pro případ, že by byli celníci důkladní, odpáral jsem uvnitř všitou jakousi vinětu se znakem polské firmy a našil tam vinětu s nápisem Makyta Púchov, kterou jsem doma odpáral z obnošeného saka. Doma jsem se manželce chlubil, jak jsem to chtře vymyslel. Ta se podívala na mé dílo a konstatovala: "Našil jsi to křivě a velkými stehy, kdyby se na to celník podíval, jistě by tě prokouk."

Ano, byla to někdy i legrace. Díky za poznámku. .