Škoda, těšila jsem se na nějaký veselý příběh, marně. V kolik se vstalo, kam se jelo, v kolik a kde bylo ubytování a že se sešlo tolik a tolik lidí, kteří zkonzumovali tohle a tamto, navíc lidí, které nikdo ze čtenářů nezná, to je příliš jako ze zájezdového katalogu. Méně údajů, více příběhu by tomu dodalo více šťávy a čtenosti. Třeba příště. Držím palce

Z posledního, nebo spíše z předposledního setkání, mám smutnou vzpomínku. Nečekaný odchod dvou spolužáků nás tehdy všechny rozesmutněl... I to se bohužel stává. Předtím bývalo veseleji... Příště napíši něco humornějšího. Díky za reakci.