Díky, paní Blahová, za upřesnění podobných případů, kterých je, jak píšete, stále dost... Je to trauma jak pro jejich rodinu, pro sousedy, někdy pro výbor majitelů společného domu, pro obecní úřad - a vlastně pro celé město. Díky za reakci.

Podobných dlužníků má každé město desítky, ne-li stovky, často jsou mezi nimi i ti, kteří pobírají příspěvek na bydlení. Dosáhnout jejich soudního vystěhování je časově náročné, a když už se zadaří, dlužník nezřídka zmizí neznámo kde a dluh je prakticky nevymahatelný. Dluh na nájemném a za služby se pak musí uhradit z městského rozpočtu (tedy z peněz všech obyvatel města), v souhrnu jde o desítky milionů, které pak chybějí v sociálních službách, ve školství, v oblasti životního prostředí atp.

Ještě o poznání horší je, když dluh zůstane na krku soukromému nájemci, který musí sáhnout do vlastní kapsy, aby dlužné částky za energie, vodu, odvoz odpadu atd. za dlužníka zaplatil.

Je to sice paradoxní, ale v popisovaném případě může matka sloužit potomkům jako odstrašující příklad, což je sice smutná, ale dost účinná motivace.

Hodně to ovšem záleží na ženě. Žena - matka - ochránkyně rodinného krbu. Od pradávna... Díky, Jitko...

Různí sousedé, různé osudy

Díky, Ivanko ... (Omluva za tu přesmyčku jména na faceooku).

Jano, vypadá to dost pesimisticky, ale já věřím, že i tento případ nakonec dopadl dobře. Hlavně pro ty děti. Znala jsem je - byly hodné a inteligentní. Snad se i jejich matka časem umoudřila... Už i kvůli nim. Někomu zmoudření trvá hodně dlouho. Díky za poznámku.

Mirko, ne vše v životě je jednoduché a veselé, ale důležité je aby nás to nesežralo zevnitř