Ke stému výročí naší republiky - Č(S)R

To, o čem  píšete ve svém blogu,  pane Valíčku -  na co bychom měli být  jako  občané ČR hrdi, není pro mne žádná neznámá. Já tak sváteční dny, ale i dny všední, vnímám - a  „světím…“.   

Je před Dušičkami, Svátkem zesnulých - a já  jsem například hrdá na to, že máme u nás v České republice pěkné hřbitovy. Naši občané se dobře starají o hroby svých blízkých, které jsou po většinu roku hezky upravené. To všude ve světě opravdu nevidíme, v některých zemích  mají hřbitovy zanedbané, zarostlé travou…

A co se týká české hudby?  Hudbu Bedřicha Smetany, Antonína  Dvořáka, Jusefa Suka a dalších našich  skladatelů, mám na PC stále k dispozici, kdykoli si ji mohu přehrát. Znáte například nádhernou nostalgickou skladbu, věnovanou minulosti českého národa, Elegie Op. 23 od Josefa Suka? 

A Seifertovu vzpomínkovou knihu, Všechny krásy světa, mám zrovna  na stole, čtu ji již podruhé. Básník v ní vzpomíná nejen na své dětství a mládí prožité v Praze, ale i na literáty a malíře ze skupiny Devětsil, na jednotlivé umělecké osobnosti, Vítězslava Nezvala, Ladislava Vančuru, Jana Zrzavého a další…

Karafiátovy Broučky, moji nejoblíbenější dětskou knížku,  jsem dětem a vnoučatům  dávno přečetla, četbu nahrála,  mohou si ji kdykoli přehrát z magnetofonového pásku.

A o rozkvět naší milované ČR (i o ten demografický), se také staráme, v poslední době se například v rodinách  našich vnuků narodili dva chlapci. :-) A manžel, i když je již v důchodu, stále ještě pracuje a odvádí státu daně. Co můžeme my,  jako občané ČR, udělat víc?  

Já ale dnes apeluji na nás, na občany: Když už tu máme to 100. výročí založení naší Československé republiky, (a že se bohužel rozdělila na dvě části  není vina nás, občanů), nebylo by na místě, abychom v tyto dny umístili,  aspoň do oken,  československé vlaječky (tak jak to činí o svých výročích ostatní evropské státy?) Vždyť naše červeno-modro-bílá vlajka je  krásná, zaslouží si větší pozornost, než aby se s ní mávalo jen při sportovních zápasech na stadionech… 

Divím se, že aspoň při  takových významných státních svátcích, jako je sté výročí vzniku Československé republiky, se nenajde někdo z oficiálních ústavních činitelů, politiků -  z vlády nebo  parlamentu, a občanům  nepřipomene, že vyvěsit státní vlajku není žádný přežitek z doby totality (jak to stále někteří občané tvrdí), ale je to symbol naší české státnosti  a suverenity, je známkou naší hrdosti na zemi ve které žijeme, na zemi, kterou jsme zdědili po našich předcích. Je to možná i naše povinnost vůči nim... 

 Pozn.: Inspirováno článkem na blogu  M. Valíčka.