Na zlínském vánočním trhu

V sobotu dopoledne, den před druhou nedělí adventní, jsem měla v úmyslu věnovat se vánočnímu úklidu, umývat okna a prát záclony, ale nakonec jsem si to rozmyslila.

Po ránu bylo  venku zamračeno, ale nepršelo - ani nesněžilo, a chodníky nebyly kluzké, ani zledovatělé.

Jo, když jsme byli děti, anebo nám bylo  kolem dvaceti, to jsme se na ledovku docela těšili, ale dnes, když je nám šedesát – a víc? Dnes je  již panečku sklouznutí, i uklouznutí, na pováženou, člověk by se kvůli momentu neopatrnosti nerad dostal na úrazovku.  A tak hlavně kvůli tomu jakž - takž přijatelnému  počasí jsem navrhla manželovi vydat se zase jednou do města na „vánoční trhy.“ 

Manžel souhlasil - a tak jsme před desátou vyrazili  do města. Na náměstí  Míru nás přivítal vánoční strom - modrými žárovečkami osvícený pěkně rostlý vysoký smrk. Ten toto náměstí, jako jeho součást,  „zdobí“  po celý rok, a proto mají zlínští radní po starosti, nemusí shánět nějaký vánoční strom jinde.  Poblíž střídmě ozdobeného smrku  nechali postavit  malou provizorní dřevěnou zvonici se zvonem, na který si každý návštěvník trhu  může  zaklinkat. Tato atrakce se líbí  hlavně  dětem, kterými je vesele  využívána. Bim - bam,  jeden z  malých „zvoníků“ mi dovolil, abych si ho při tom tahání za provázek vyfotografovala.

Pak jsme se zastavili u Betléma, který je zdejší  tradicí… Vzpomínám,  že dřív v něm  představovaly Svatou rodinu  živí lidé  (i ovečky tam kdysi pobekávaly), ale v posledních letech, Svatého Josefa, Pannu Marii, Ježíška  a  pastýře, pískajícího na píšťalu, představují sochy vyřezbované z lípového  dřeva. A tak  i  nějakou tu  kravku, ovečky a ovčáckého psa... Vzadu za Betlémem, u vánočního smrku,  vykukuje velký bílý anděl – asi  archanděl Gabriel - Zvěstovatell, který mi svou vizáží tak trochu připominal strašidelnou „bílou paní...“

V dřevěněných stáncích ozdobenými vánočními girlandami byla všehochuť lidových výrobků - od prací keramiků, košikářů, výrobců drobných textilních a kožených předmětů, sklářů, papučářů, kovotepců, až po perníkáře, vystavujících různé vánoční figurky a perníková srdce… Převládaly tam ale stánky s různými poživatinami, jako bylo různé vánoční cukroví, perníky, domácí trdelníky, koláče, valašské frgály, štramberské uši, "pravé" maďarské langoše,  bramboráky, ale  i zabíjačkové lahůdky – jitrnice, tlačenky, opékané klobásy a podobně.  Stánky s občerstvením nás zase lákaly na kávu, na bylinkové čaje,  ale hlavně  na svařáky z červeného  i  bílého vína,  a na různě  ochucené  punče. Samozřejmě  jsme neodolali a pro zahřátí jsme jeden z  těch výborných, horkých  vánočních punčů ochutnali. A k tomu  jsme přikusovali velký křupavý bramborák, právě vytažený z horkého oleje. Ňam…

Ještě než jsme se opět vydali na trolejbusovou zastávku, zastavili jsme se ve velké prodejně knih na náměstí, kde jsme trochu provětrali peněženku zakoupením několika pěkných knih pro naše blízké. (Doufám, že si aspoň některé z nich stihnu do Štědrého dne přečíst. Je to můj osobní „ježíškovský"  zvyk - darovat je trochu použité, mírně „očtené“). Těším se zejména na knihu od Oty Pavla (a o něm), Povídky v šuplíku.

Domů jsme se s manželem  vrátili po poledni, uvařili jsme si kafíčko a pochutnali si  na trubičkách  z lístkového těsta „od babičky,“ jak to bylo na stánku psáno. Byly dobré.

Odpoledne jsem si na  fotoshopu  upravila fotografie - a  i  když nejsou nijak vynikající, snad  tamější atmosféru trhu vystihly… Se sluníčkem a modrým nebem by byly samozřejmě  barevnější  a  pěknější, ale co naplat, jeden si nevybere… Snad to bude příští rok o zlínských vánočních trzích lepší…