Dnešní pomlázkový den
Od soboty jsem měla i jakýsi moučník – můj oblíbený valentýnský tvarohový řez - získaný z internetu. Při vaření používám tradičních receptů mé maminky, která byla výborná kuchařka, ale ráda si občas zaexperimentuji i něčím zajímavým, ne příliš složitým, z internetových stránek…
A protože ctím velikonoční tradice, v neděli jsem nabarvila i desítku vajíček, tentokrát dokonce bílých. Raději vařím velikonoční vajíčka v cibulových slupkách, pokud je slupek hodně, vajíčka získají krásně tmavě okrovou barvu, ale tentokrát jsem k barvení vajec použila barvičky zakoupené v blízké samoobsluze.
Koledníků nepřišlo mnoho, (svobodná děvčata doma již nemáme), takže přišlo jen několik příbuzných a známých… Ale - i když jsem si tatarem slizla pod kolínka jen symbolicky, doufám, že se to kladně projeví na mém zdraví a celoroční svěžesti… :-) Velikonoční mrskači si u nás vykoledovali malé pohoštěníčko, malované vejce, nějaký ten groš, a ti dospělí i frťánka fernetu, nebo becherovky – mohli si vybrat. Na připravenou Bzeneckou lipku již nedošlo… U nás se to s alkoholem nepřehání, ale když už se nějaká ta láhvinka otevře určitě se zmární. Ale to většinou o svátcích, nebo o narozeninových oslavách.
Vzpomínám na naše venkovské Velikonoce na Kyjovsku. Ta šlahačka, jak se tam říká, pro nás, děti, začínala už o velikonoční neděli. To jsme se, my holky, už odpoledne bály vyjít ven, aby nás nějaký „šlaháč“ s pokřikem „naša platí“ neprohnal... A o velikonočním pondělí jsme vstávaly hodně brzy. Kluci, šlaháči, si přivstali, a mnohdy nás překvapili ještě v posteli. I mně se to kdysi stalo…To víte, domky se tehdy zamykaly jen na noc, přes den mohl do chalupy přijít kde kdo. No, tenkrát mě ta banda kluků překvapila ještě v pyžamu a s tatarama mě prohnala kolem hnojáku – a vlastně po celém dvoře… (No, aspoň mám dnes na co vzpomínat). Příště jsem si již dala pozor a vstala raději dřív, abych byla na ten pondělní humbuk jaksepatří připravená… V úterý po Velikonocích, prý aby to děvčatům nebylo líto, bylo zase jejich „naša platí“ - mohly jít zase ony vyšlahat kluky. Bylo by to spravedlivé, ale málokdy se to praktikovalo... Kluci by si to samozřejmě líbit nenechali a děvčice by to mohly od nich schytat ještě jednou… (O genderovém šílenství tehdy ještě nebylo ani potuchy.)
Letošní Velikonoce dnešním dnem končí, někteří nezkušení "koledníci," kteří to s těmi frťánky pálené, nebo koštovačkami vína přehnali, budou mít možná ještě i zítra po ránu těžkou hlavu - ale s tím musíli počítat - a i s množstvím pohotovostních strážců pořádku na silnicích... A je to tak správné, pořádek musí být… Někteří řidiči ještě stále nemají rozum – je to bohužel vidět i na statistice dopravních nehod...
Na závěr malá vzpomínka. Kdysi po velikonočních svátcích kolem půlnoci někdo zazvonil u našich dveří. Otevřu - za dveřmi stojí úplně cizí mužský, boty v ruce, a ptá se. „Paní, su tady doma?“ „Nejste,“ já na to. „A kde teda bydlím?“ „To nevím – a v kterém bloku bydlíte?“ „Nevím.“ „A jak se jmenujete?“ „No, to byste tak ráda věděla," na to on, „já vám to tady řeknu, a vy mě pak budete pomlouvat..." Tož tak - komu není rady, tomu není pomoci.
No, doufám, že se snad ten „ovíněný pán“ tenkrát přece jen domů dostal, i když - stejných bloků, v kterém bydlíme my, je v naší čtvrti čtrnáct, v každém z nich je pět domů, a v každém domě je šest bytů… Ach jo - těžká bývají opilcova rána, potažmo i noci…
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 21,47
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz