„Kdyby nebylo Fanynky, nebylo by srdce“.
Josef Mánes (1820 - 1871) pocházel z rozvětvené malířské rodiny. Základy malířství získal od svého otce Antonína Mánesa, malíře romantických krajin. Po dovršení patnácti let se stal řádným studentem pražské Akademie výtvarných umění, později kolem roku 1844 odešel studovat do Mnichova. V tu dobu zemřel jeho otec Antonín Mánes a situace rodiny se velmi zhoršila. Starost o Josefa, o jeho malířsky nadaného, o osm let mladšího bratra Quida a nemocnou matku Magdalenu, převzala jejich nejstarší sestra Amálie (*1817). Vzdala se svých malířských ambicí, začala soukromě vyučovat kreslení dívky ze zámožných rodin a tím finančně podporovat Josefa i celou rodinu.
V roce 1847 dokončil Josef Mánes svá studia v Mnichově a vrací se do Prahy. Stal se členem Jednoty výtvarných umělců a později jako první předseda výtvarného výboru Umělecké besedy se zúčastnil většiny jejich kulturních a osvětových aktivit. Na mladé umělce měly tenkrát vliv i tehdejší bouřlivé události roku 1848.
Kolem roku 1850 odejel mladý malíř na pozvání hraběte Sylvy - Tarrouccy na jeho zámek v Čechách pod Kosířem na Hané. Tam u svých příznivců přechodně pobýval téměř po dvě desetiletí. Podnikal odtud cesty do ostatních krajů Moravy i Slovenska, (navštívil i Polsko), kde studoval venkovské typy a jejich kroje.
Josef Mánes byl člověk nepraktický. I když byl velmi nadaný a pracovitý, měl vinou své neobratnosti velké problémy se získáváním zakázek. Rodina Mánesových se ustavičně potýkala s nouzí. U malíře se později začaly projevovat známky duševní choroby, v roce 1870 si ho sestra Amálie odváží z Hané domů do Prahy... V prosinci 1871 malíř umírá. Pohřebního průvodu se zúčastnili jeho přátelé, studenti akademie i prostí pražští občané.Pohřbu se účastnila i hezká plavovlasá dívka v černých šatech. Pomalu přistoupí k rakvi a položí na ni vavřínový věnec. 20letá Josefína, Mánesova vlastní dcera. Jan Neruda prý tehdy o Josefu Mánesovi řekl: „Neumřel“... „Ušlechtilý člověk neumírá“.
Po návratu mladého malíře Josefa Mánesa ze studií v Mnichově (1847) žilo v jejich domě děvče, asi dvacetiletá služebná Františka Šťovíčková. A jak už to mezi mladými lidmi bývá, s malířem Josefem se do sebe zakoukali - a jejich láska nezůstala bez následků... Josef Mánes se s ní hodlal oženit, ale Amálie, která od začátku jejich vztahu nepřála, se přes jeho protesty postavila rozhodně proti a za jeho nepřítomnosti poslala služebnou Fanynku k příbuzným na venkov.
Josef se s tím nechtěl smířit, ale ona mu řekla: „Kdyby sis ji vzal, uživíš sebe a ji s dítětem? Kde máš zakázky - a kde hotové obrazy abys je prodal? Nebýt mých hodin kreslení umřeli bychom všichni hlady. A nakonec přijdu o práci i já, vyženou mě, protože můj bratr má dítě se služkou. A konec bude i s tvým talentem... Kde vezmeš sílu a čas na další studium, na jeho rozvíjení, na tvoje cesty za malováním"?
Tak dlouho do něj mluvila, až Josef Mánes resignoval. S Fanynkou se ale loučil velmi těžce. Tehdy vzal do ruky tužku a na lístek nakreslil její tvář. Pak lístek s kresbou obrátil a na zadní stranu napsal zoufalé vyznání: „Kdyby nebylo Fanynky, nebylo by srdce¨.
Františce Šťovíčkové se v roce 1850 narodila dcerka, kterou nechala pokřtít po otci jménem Josefína. Po několika letech kdosi zaklepal na dveře Mánesova pražského atelieru. Vešla do něj Fanynka a vedla za ruku děvčátko. „To je Josefinka, volají na ni Pepičko, Josefe“.
Mánes děvčátko objal a pak ji kreslil… V rysech jejího obličeje poznával i svoji tvář. Pak nakreslil i její matku Františku - byla stále krásná…
(Některé informace jsem získala z knihy Františka Kožíka Josef Mánes).
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
Mirka Pantlíková
Zdravím Vás, paní Boženko...
Na FB se objevil článek Kalendárium od mé přítelkyně, novinářky paní Boženky z N.... Vzpomněla v něm na svátky a významné dny, které se vztahují k měsíci březnu, ale hlavně na ty se světovým významem. Toto je moje odezva.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 331
- Celková karma 23,40
- Průměrná čtenost 721x
mpantlikova@seznam.cz