Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přespání inkognito v Baťově vile

14. 09. 2018 21:33:33
Bývalo kdysi zvykem, a možná i povinností středních škol, vybavit čerstvého absolventa školy nejen znalostmi a vědomostmi, ale pokud možno i umístěnkou do jeho prvního zaměstnání.

O pololetí posledního ročníku brněnské VŠUP (později ŠUŘ) si mě zavolal náš vedoucí oddělení prof. Karel Langr do kabinetu a zeptal se mě, ve kterém městě bych chtěla po maturitě pracovat. A mám mu prý sdělit hned města dvě - a nejen Brno, tam prý chtějí všichni. Zamyslila jsem se a jako druhé město jsem označila Zlín. Ze Zlína je to totiž již jen kousek na Valašsko kam jsem jezdila o prázdninách k babičce - a přitom tam kreslila malebnou valašskou krajinu s jejími lesy, pasínky a typickými starými dřevěnicemi.

Po novém roce mi "náš starý" (tak jsme mu tehdy říkali), s vítězoslavným výrazem v obličeji oznámil: „Děvčico, ty máš ale štěstí, od září můžeš nastoupit do práce, ve Zlíně se uvolnilo místo výtvarnice, vedoucí zájmových kroužků v Pionýrském domě. Odchází odtud jedna naše bývala žákyně a napsala mi, že hledá za sebe náhradu.“ Ach jo, že to nebude Brno jsem tušila, ale ten Zlín (tenkrát Gottwaldov), a zejména pedagogická práce v mimoškolním zařízení tohoto typu, mě příliš nenadchla. Ale slušelo se panu profesorovi za jeho snahu poděkovat a nabídku přijmout. Jinou práci jsem neměla, nic jiného mi stejně nezbývalo...

Měsíc před maturitou jsem se tedy vydala se slohou výkresů do Zlína obhlédnout si moje budoucí pracoviště... Překvapilo mě, že se Pionýrský dům (Dům pionýrů a mládeže) nacházel v budově bývalé Baťovy vily, která stála v pěkně udržované zahradě s okrasnými keři, s chodníčky vysypanými červeným pískem, s bazénem a tenisovým kurtem. Vnitřní prostory budovy byly přizpůsobeny k účelu výuky, v jejím přístavku (který poněkud kazil její vzhled, a dnes je již zbořen), byl i tzv. ateliér, který byl vyhrazen pro výtvarnou činnost s dětmi. Náplní mojí práce mělo být vedení zájmových kroužků - kreslení, modelování, kroužek loutkový a lidové výroby... (Výtvarné kroužky děti zajímaly, ale nejvíc se hlásily do kroužku keramického a maňáskového).

O práci v PD bych mohla dlouho povídat, ale přiznám se vám, že jsem tam dlouho nevydržela - a odešla pracovat jinam. A to hlavně z důvodu neustálého kádrování, „osobního“ hodnocení, ustavičné snahy nás nějak politicky „formovat,“ manipulovat s námi. Tak například v PD bylo jen 14 pedagogických pracovníků, z toho víc jak polovina byli komunisté, zbytek bezpartijní. A ti straníci se stále scházeli a o všem rozhodovali bez nás... Každý den po ránu byla pro všechny povinná politická desetiminutovka, na které se přemílaly nejen politické události, (tehdy bylo krátce po maďarské krizi), ale i ty pracovní. Nelíbilo se mi to, a když jednoho dne vznikla z jakéhosi malicherného důvodu roztržka mezi vedením PD a mojí kolegyni - a ona dala výpověď, dala jsem výpověď i já.

A měla jsem štěstí, ve zlínských Filmových atelierech (v Krátkém filmu v odd. kresleného triku), zrovna potřebovali grafičku - a po vypršení mojí výpovědní lhůty jsem tam v září toho roku nastoupila. To byl úleva...

A ještě k tomu mému přespání v Baťově vile. Při nástupu do PD mně a mojí kolegyni Lídě, učitelce biologie, umožnilo vedení bydlet v domku, který se nacházel několik kroků od budovy PD. V domku bydlela kromě nás i rodina neslyšících manželů, zahradníka a jeho ženy. My dvě jsme jezdili o víkendech domů a vracely jsme se v neděli, Lída večer a já až po 22. hodině v noci. Jednou se ale stalo, že při mém návratu byl domek zamknutý, kolegyně onemocněla a zůstala doma, a já jsem neměla klíček. Marně jsem zvonila a bušila na dveře, nikdo mi neotvíral. Zahradník a jeho žena spali, neslyšeli mě. Co jsem měla dělat? Pak jsem si vzpomněla, že mám v kabelce klíč od PD a rozhodla jsem se, že přespím na pohovce v knihovně. Nic jiného mi také nezbývalo. Ach jo... Jen co jsem se zabalila do deky a ulehla na pohovku, začalo v domě všechno vrzat, praskat, skřípat, jako by byl dům plný duchů. A nebylo se co divit, všechno tam bylo dřevěné. Staré parkety, schodiště, zábradlí, palisáda na ochozu, starý nábytek. Tak mě to vyděsilo, že jsem rozsvítila v místnosti světla a nechala je svítit až do rána. Brzy po rozednění jsem rychle sbalila všechny saky-paky a rychle přešla do domku, který byl už naštěstí odemknutý. (Zajímavé ale bylo, že si tenkrát nikdo zvenčí nevšiml, že se v budově po celou noc svítilo).

Vila Tomáše Bati dnes: http://www.architekturazlin.cz/vila-tomase-bati

Autor: Mirka Pantlíková | pátek 14.9.2018 21:33 | karma článku: 10.03 | přečteno: 325x


Další články blogera

Mirka Pantlíková

Jak jsme spáchali striptýz

A tož také vzpomínka na jedno rozvernější téma. Začnu ale od začátku. Moje první zaměstnání, vedoucí výtvarných kroužků v Domě pionýrů a mládeže mě příliš nenadchlo - i když se mi práce s dětmi docela líbila.

20.9.2018 v 17:24 | Karma článku: 12.35 | Přečteno: 554 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Znáte Čertovy skály?

Tato naše zákonem chráněná přírodní památka se nachází poblíž Lidečka v blízkosti cesty vedoucí ze Vsetína do slovenské Dubnice nad Váhom.

9.9.2018 v 19:55 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 436 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Trápení prvňáčka Jirky

Sedí na okraji postele a brečí.„Dělej, Jirko, ať to stihneme, škola začíná v osm a už je půl osmé,“ napomíná ho máma. „Nikam nejdu, “ mračí se Jirka, na zádech batůžek s bezpečnostními zeleno žlutými pruhy a tváří se jako kakabus.

4.9.2018 v 14:21 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 805 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Osudná grilovačka

"Já se tak těším", špitla Zuzka a přitulila se ke svému muži. Jejich známí je totiž pozvali na letní grilování. Ale těšit se nemá předčasně, aspoň já to tvrdím.

25.9.2018 v 15:20 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 776 | Diskuse

Michaela Štěchová

Sásuma aneb Nejlepší tchýně jsou ty indické

Nechci se chlubit, ale mám sásumu. Sásuma, to je něco jako vaše tchýně – jenomže lepší. Mnohem lepší. Aspoň teda, ehm, většinou

24.9.2018 v 17:00 | Karma článku: 24.95 | Přečteno: 747 | Diskuse

Alice Kopřivová

Proč to my ženy děláme…?

Proč na ty nákupy prostě nepošleme muže...? Vtipný blog o blondýnkách, které se myslí, že zastanou absolutně vše ......

24.9.2018 v 7:50 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 506 | Diskuse

Kateřina Karolová

Ženy by měly

Ženy by měly být krásné. Měly by o sebe dbát. Aby se na ně dobře dívalo. Měly by splňovat obecná měřítka krásy a patřičně se stydět za to, pokud nečinně žijí se svými nedostatky. Měly by to řešit.

24.9.2018 v 7:00 | Karma článku: 40.79 | Přečteno: 3994 | Diskuse

Denisa Sciortino

30 kulturních šoků, které jsem zažila v USA (část pátá)

Tento článek je věnovaný dalším třem ze třiceti kulturních šoků, které jsem zažila ve státech Georgia, Florida, Illinois a Virginie.

23.9.2018 v 2:18 | Karma článku: 44.67 | Přečteno: 12986 | Diskuse
Počet článků 190 Celková karma 18.05 Průměrná čtenost 686

Kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, občas i o politiku.V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Své články publikuji v národopisném  a vlastivědném časopise Slovácka Malovaný kraj - a v magazínu Překvapení. 





Najdete na iDNES.cz