Lázně - a jejich nástrahy...

14. 06. 2018 11:31:16
Přečetla jsem si vtipnou povídku na blogu paní Zdeňky Ortové Lázeňské aférky a ta mě inspirovala k napsání vzpomínky na moji někdejší poněkud trapnou příhodu z lázní.

V lázních jsem byla jen jednou v životě - a je to již pěkná řádka let. Doporučil mi je tehdy náš starý závodní lékař, pan doktor Brabec. Měla jsem problém s bolestmi v krku a hlasivkami, a on usoudil, že by to chtělo trochu poléčit v lázních Karlova Studánka. Jeho doporučení jsem po zvážení akceptovala.

Zimní termín lázeňského pobytu v Karlově Studánce nebyl zrovna nejšťastnější. Bylo to v lednu, venku mrzlo a všude po kolena sněhu. Na jednotlivé lázeňské procedury a inhalace se přecházelo z budovy do budovy - a navíc, v té době jsem byla zvyklá hodně kreslit, a při tom postávání se skicákem ve sněhu jsem se pořádně nachladila. Málem čtyřicítky teploty. No, nakonec jsem se po těch pár dnech pocení v postelí přece jen dala dohromady a užívala si lázeňského pobytu.

Ale vrátím se k povídce paní Zdeňky Ortové - a mojí reakci na ni.

Mirka

"Vaše povídka, Zdeňko, mě opravdu pobavila a rozesmála. Lázně jsou tak leda pro ostřílené a zkušené lázeňské matadory. Byla jsem v nich jen jednou, v Karlově Studánce - a málem to byl průšvih. Tehdy tam, ve Slezském domě, bylo sanatorium pro ostravské havíře. Ti byli tenkrát prachatí a přijeli tam relaxovat. Na alkohol a ženy měli peněz dost. Těch žen tam ale bylo oproti stávajícímu „mužskému elementu" poskrovnu, a proto měly "chuďery" co odolávat "nájezdům" a nabídkám nudících se mužů, hledajících tam povyražení. A bylo jim lhostejné, jestli byla ta či ona vdaná nebo svobodná...

No nic, zkrátím to... Abychom tomu mužskému zájmu lépe odolaly, dohodly jsme se spolubydlící, učitelkou Aničkou, že si vyhlédneme nějaké dva slušné pány a požádáme je, jestli by nám nechtěli dělat společnost - jakési pomyslné bodygardy. Jednalo se nám jen o to, aby s námi v jídelně sedávali u jednoho stolu. Přistoupili na to - ale ke konci pobytu v lázních nečekaný průšvih... Jeden z nich se do mne (bohužel) zakoukal - a po opuštění lázní mi začal posílat růžová psaníčka... A když jsem mu dala na vědomí, že je to nepatřičné, přestal mi je posílat domů, ale do práce... A hned na začátku mě tím šíleně ztrapnil - to když mi to růžové psaníčko na poradě přede všemi předával s potutelným úsměvem můj tehdejší soudruh vedoucí, kterému přišlo do pošty. Tož tak... (No jo, je to už hodně dávno - a bylo to moje tajemství... Teď už není...)."

Zdeňka

"To je, Mirko, nádherná příhoda. Jo, jo, i takové konce to může vzít. Ale na druhé straně, co by za to daly ženy ve Františkových Lázních, tam je ta převaha opačná .A prozrazeného tajemství se nebojte, za ta léta je už promlčená i zpronevěra, tak tohle určitě taky."

Mirka

"No jo, o nějakou zpronevěru, ani nevěru, naštěstí vůbec nešlo. My dvě jsme si dávaly bacha, držely jsme si od těch hochů odstup, nenechaly jsme si od nich zaplatit ani čaj. A navíc ten "můj" (později) platonicky zaláskovaný ochránce, byl jako správný bodygard pořádný mužský, nejmíň tak o dvě hlavy větší než já. A měl hrozně hodnou ženu, posílala mu krásná červená jablíčka, každé zvlášť zabalené v hedvábném papíře... Občas mi nějaké přinesl, já ji za to chválila a říkala jsem mu, aby si ji vážil. A určitě tomu tak bylo, vždycky o ní hezky hovořil. Nakonec oba ti pánové byli velmi slušní lidé, proto jsme si také s nimi sedávaly u jednoho stolu.

No jo, všecko bylo OK, až na ten pozdější problém... Po tom, co mi přestal domů posílat ta růžová psaníčka - a poslal mi ručně vyrobenou dřevěnou kazetu s dárkem - s odlitou kovovou figurkou kominíka, (on byl slevač)), nemohla jsem jinak - řekla jsem o tom manželovi. On to vzal sportovně - a pravil: "Toho kominíka si nech, ale ta krabice se mi zrovna hodí, dám si do ní šroubky..." Ach jo... Kominík se mi už dávno někam "poděl,“ ale ta šikovná, ručně vyrobená kazeta se zasunovacím víčkem je ještě stále někde ve sklepě... Jen o tom růžovém psaníčku, co mi bylo posláno do fabriky, o tom jsem mu nikdy neřekla... Doufám, že chápete proč..."

Tak, teď jsem to na sebe všechno práskla, doufám, že mu to neřeknete. On diskuzní příspěvky na blozích iDNES naštěstí nečte - a snad ani ten dotyčný pán, bývalý "bodygard," který už asi bude také dávno v důchodě...

Doufám, že jste se aspoň trochu pobavili - no jo, není nad skutečné a pravdivé příhody ze života...

Autor: Mirka Pantlíková | čtvrtek 14.6.2018 11:31 | karma článku: 16.97 | přečteno: 1125x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

Mnoho povyku pro nic.

Nerada píši články zabývající se politikou, ale toto mě již nadzvedlo... Kolik se již spotřebovalo novinového papíru, kolik se vyplýtvalo času na nic neřešící politickou kauzu. Aspoň tak se mi to jeví od té doby, co vypukla...

15.11.2018 v 9:52 | Karma článku: 34.06 | Přečteno: 958 |

Mirka Pantlíková

„Na svatého Martina kouřívá se z komína… “

V kalendáři je Martina, kouří se i dnes, ale ne tolik, jako jindy. Jaro bylo krátké, léto dlouhé a horké, začátek podzimu příliš teplý. A tak to pokračuje i teď, v polovině listopadu.

11.11.2018 v 9:33 | Karma článku: 12.50 | Přečteno: 312 | Diskuse

Mirka Pantlíková

O zážitky není nikdy nouze…

Po ránu jsem se vypravila do řeznictví pro syrové sádlo na škvarky. Je to sice kalorická bomba, ale manžel je umí dobře vyškvařit, jeho domácí škvarky jsou velmi chutné. A čerstvé domácí sádlo také nemá chybu.

2.11.2018 v 19:03 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 594 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Dvě vzpomínky ke 100. výročí vzniku ČSR

První vzpomínka se se týká návštěvy prezidenta T. G. Masaryka na brněnském výstavišti v roce 1928, ta druhá zřejmě neuskutečněné výstavy k 50. výročí vzniku Československé republiky ve zlínském muzeu v roce 1968.

29.10.2018 v 10:48 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 293 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXIII.

Kostýmy pro své životní role mohu dělit na kancelářské, společenské, masérské, domácí a v poslední době často užívané pracovní.

19.11.2018 v 16:04 | Karma článku: 6.25 | Přečteno: 150 | Diskuse

Monika Kleinova

Osvědčené babské recepty na kašel zabraly

Kašlu na všechno. Na přítele, povinnosti i na práci. Už týden. A to mám za pět dní odlétat na dovolenou. Nezbývá, než na kašel přestat kašlat a vyzvat ho k souboji. Zbraní je dost, jen kterou a kdy použít?

18.11.2018 v 20:05 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 601 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou jsem neopustil.

Ahoj ! Konečně Tě tak mohu pozdravit. Miluji Tě snad ze všech nejvíce i když Tě navedli, říkat o mě nepěkné věci.Samozřejmě se na tebe nezlobím.

18.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 360 | Diskuse

Alena Suchopárová

Chlapi, kde jste?

Tento týden mi přinesl zajímavou zkušenost a zajímavé setkání. Obojí v rámci jednoho jediného rozhovoru. To jsem zvědavá na ty reakce. Fakt kontroverzní téma. Musím se obrnit

16.11.2018 v 21:33 | Karma článku: 35.36 | Přečteno: 1300 | Diskuse

Jana Hrubešová

Tenká hranice mezi životem a smrtí!

Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?

15.11.2018 v 12:30 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 686 | Diskuse
Počet článků 200 Celková karma 15.82 Průměrná čtenost 682

Kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, občas i o politiku.V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Své články publikuji v národopisném  a vlastivědném časopise Slovácka Malovaný kraj - a v magazínu Překvapení. 

Najdete na iDNES.cz