Něco o přírodě a o potoku Trkmanka

9. 06. 2018 19:25:20
- ale nejdřív o mé rodné obci Násedlovice - a co jsem se o ni dočetla ve vlastivědném sborníku Kyjovsko-Ždánsko, který zpracovalo tamější učitelstvo v 30. letech minulého století. Sborník byl vydán v roce 1939.

„Násedlovice jsou jedinou obcí na Kyjovsku, jíž prochází státní silnice Brno – Hodonín. Projedeme-li po ní lesem od Slavkova u Brna záhy upoutá naši pozornost věž násedlovského kostela. Je to stavba z roku 1927 na způsob italské campanilly – věž kostela stojí stranou a s kůrem je spojena chodbou. Vesnice leží v nevelké kotlině v posledním výběžku Ždánického lesa. V těchto místech bývaly dříve rozsáhlé rybníky, které byla později zrušeny." (V roce.1820).

Obec už tehdy trpěla, (a dodnes stále trpí) nedostatkem vody. Než byl v dědině zřízen vodovod, pitnou vodou ji zásobovaly jen tři obecní studny. V místech, kde dřív bývaly rybníky, protéká potok Trkmanka, který dříve meandroval a tvořil kolem mokřiny, které po jeho regulaci zmizely. Je to škoda, udržovali se tam vodní živočichové, a na polích kolem, kterým se podle posledního zaniklého rybníka říkalo Na Boudném, se pěstovala zelenina, hlavně okurky, kvaka (odrůda bílých ředkví), které jsme jako děti chodily sbírat.

Pamatuji si ještě na potok Trkmanku před jeho regulací. Bylo to jediné místo v dědině kam jsme my děti chodily koupat. To koupání bylo ovšem problematické. Vody tam bylo po kolena a dno potoka bylo bahnité, tvořeno mazlavou slínovicí. Namísto abychom se ve vodě umyly, vylézaly jsme z ní upatlaní od žlutého bahna jako čuňátka. Při našich hrách a poskakování v potoce, například při říkadle „spadla lžička do kafíčka, udělala bác...“ zvířená voda se žlutým bahnem se od bílé kávy příliš nelišila. Může se pak někdo divit - při tak malé možnosti koupáni, natož plavání, že se tehdy málokteré násedlovské dítě naučilo plavat?

Pro nás, děti, tedy té zábavy ve vodě nebylo nic moc, zato vodní "havěti" se v Trkmance a kolem ní dařilo výborně. Vzpomínám si, že když se zjara nebo v létě začalo stmívat, ozýval se z dolního konce dědiny, od Haltýřů, mnohohlasý sbor kuňkajících žab... Mokřiny s mohutným žabím společenstvim se samozřejmě neobešly bez dalších „milých“ osadníků, komárů. Proti nim jsme si zapalovaly podlouhlé hnědé palice rákosu, námi nazývané „čibuky.“ Jejich kouř dotěrné komáry odpuzoval. A ty žáby? Maminka nám vždycky říkávala: „Zavírejte na noc v seknici okna, aby vám tam někdo nehodil žabu.“ Ono jich tam po setmění kolem chalupy poskakovalo dost, občas jsme některou po ránu objevili na schodku v žůdru.

Když jsem později začal jezdit do Brna na umprum a učila se kreslit, často jsem sedávala někde na mezi s akvarelkami a „malovala v plenéru.“ Kdysi mě inspiroval i potok Trkmanka se svým starým dřevěným mostem, rákosím, a vrbami kolem. Představovala jsem si tam i pohádkového vodníka v zeleném fráčku a s hrníčky na dušičky. Jednou v létě odpoledne jsem se tam se slohou výkresů a akvarelkami vydala. Usadila jsem se na břehu potoka, malířské potřeby rozložila kolem sebe - a tak jsem se zabrala do malování, že jsem přestala vnímat okolí. Bylo ticho a klidno, jen občas proletěla nad vodou průsvitně zelená vážka, anebo se v blízkém rákosí ozvalo šplouchnutí rybky nebo žáby.

Najednou se vlevo, v těsné blízkosti mojí nohy cosi pohnulo v trávě. Ohlédnu se - a on to had... Černý, s oranžovými měsíčky po stranách zvednuté hlavy, černá, korálová očka hledí přímo na mne. Kouknu se napravo, a tam druhý - vzorně stočený do spirály... To bylo leknutí... Na nic jsem nečekala, v mžiku jsem posbírala všechny svoje saky–paky a uháněla domů. Až doma mi řekl tatínek, že to, co mě tak vyděsilo, byly jen neškodné, ba přímo užitečné, užovky obecné. Zdržují se ve vodě, ale také se rády vyhřívají na sluníčku.

Tož takového překvapení se i vy můžete dočkat, pokud zůstanete sedět v trávě, zejména někde u vody... Pokud sedíte tiše, příroda kolem vás začne ožívat... Nejlíp to asi znají rybáři. Krásné léto vám přeji...

Autor: Mirka Pantlíková | sobota 9.6.2018 19:25 | karma článku: 11.22 | přečteno: 229x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

Mnoho povyku pro nic.

Nerada píši články zabývající se politikou, ale toto mě již nadzvedlo... Kolik se již spotřebovalo novinového papíru, kolik se vyplýtvalo času na nic neřešící politickou kauzu. Aspoň tak se mi to jeví od té doby, co vypukla...

15.11.2018 v 9:52 | Karma článku: 34.06 | Přečteno: 958 |

Mirka Pantlíková

„Na svatého Martina kouřívá se z komína… “

V kalendáři je Martina, kouří se i dnes, ale ne tolik, jako jindy. Jaro bylo krátké, léto dlouhé a horké, začátek podzimu příliš teplý. A tak to pokračuje i teď, v polovině listopadu.

11.11.2018 v 9:33 | Karma článku: 12.50 | Přečteno: 312 | Diskuse

Mirka Pantlíková

O zážitky není nikdy nouze…

Po ránu jsem se vypravila do řeznictví pro syrové sádlo na škvarky. Je to sice kalorická bomba, ale manžel je umí dobře vyškvařit, jeho domácí škvarky jsou velmi chutné. A čerstvé domácí sádlo také nemá chybu.

2.11.2018 v 19:03 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 594 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Dvě vzpomínky ke 100. výročí vzniku ČSR

První vzpomínka se se týká návštěvy prezidenta T. G. Masaryka na brněnském výstavišti v roce 1928, ta druhá zřejmě neuskutečněné výstavy k 50. výročí vzniku Československé republiky ve zlínském muzeu v roce 1968.

29.10.2018 v 10:48 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 293 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXIII.

Kostýmy pro své životní role mohu dělit na kancelářské, společenské, masérské, domácí a v poslední době často užívané pracovní.

19.11.2018 v 16:04 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 154 | Diskuse

Monika Kleinova

Osvědčené babské recepty na kašel zabraly

Kašlu na všechno. Na přítele, povinnosti i na práci. Už týden. A to mám za pět dní odlétat na dovolenou. Nezbývá, než na kašel přestat kašlat a vyzvat ho k souboji. Zbraní je dost, jen kterou a kdy použít?

18.11.2018 v 20:05 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 601 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou jsem neopustil.

Ahoj ! Konečně Tě tak mohu pozdravit. Miluji Tě snad ze všech nejvíce i když Tě navedli, říkat o mě nepěkné věci.Samozřejmě se na tebe nezlobím.

18.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 360 | Diskuse

Alena Suchopárová

Chlapi, kde jste?

Tento týden mi přinesl zajímavou zkušenost a zajímavé setkání. Obojí v rámci jednoho jediného rozhovoru. To jsem zvědavá na ty reakce. Fakt kontroverzní téma. Musím se obrnit

16.11.2018 v 21:33 | Karma článku: 35.36 | Přečteno: 1300 | Diskuse

Jana Hrubešová

Tenká hranice mezi životem a smrtí!

Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?

15.11.2018 v 12:30 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 686 | Diskuse
Počet článků 200 Celková karma 15.82 Průměrná čtenost 682

Kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, občas i o politiku.V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Své články publikuji v národopisném  a vlastivědném časopise Slovácka Malovaný kraj - a v magazínu Překvapení. 

Najdete na iDNES.cz