Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Něco o přírodě a o potoku Trkmanka

9. 06. 2018 19:25:20
- ale nejdřív o mé rodné obci Násedlovice - a co jsem se o ni dočetla ve vlastivědném sborníku Kyjovsko-Ždánsko, který zpracovalo tamější učitelstvo v 30. letech minulého století. Sborník byl vydán v roce 1939.

„Násedlovice jsou jedinou obcí na Kyjovsku, jíž prochází státní silnice Brno – Hodonín. Projedeme-li po ní lesem od Slavkova u Brna záhy upoutá naši pozornost věž násedlovského kostela. Je to stavba z roku 1927 na způsob italské campanilly – věž kostela stojí stranou a s kůrem je spojena chodbou. Vesnice leží v nevelké kotlině v posledním výběžku Ždánického lesa. V těchto místech bývaly dříve rozsáhlé rybníky, které byla později zrušeny." (V roce.1820).

Obec už tehdy trpěla, (a dodnes stále trpí) nedostatkem vody. Než byl v dědině zřízen vodovod, pitnou vodou ji zásobovaly jen tři obecní studny. V místech, kde dřív bývaly rybníky, protéká potok Trkmanka, který dříve meandroval a tvořil kolem mokřiny, které po jeho regulaci zmizely. Je to škoda, udržovali se tam vodní živočichové, a na polích kolem, kterým se podle posledního zaniklého rybníka říkalo Na Boudném, se pěstovala zelenina, hlavně okurky, kvaka (odrůda bílých ředkví), které jsme jako děti chodily sbírat.

Pamatuji si ještě na potok Trkmanku před jeho regulací. Bylo to jediné místo v dědině kam jsme my děti chodily koupat. To koupání bylo ovšem problematické. Vody tam bylo po kolena a dno potoka bylo bahnité, tvořeno mazlavou slínovicí. Namísto abychom se ve vodě umyly, vylézaly jsme z ní upatlaní od žlutého bahna jako čuňátka. Při našich hrách a poskakování v potoce, například při říkadle „spadla lžička do kafíčka, udělala bác...“ zvířená voda se žlutým bahnem se od bílé kávy příliš nelišila. Může se pak někdo divit - při tak malé možnosti koupáni, natož plavání, že se tehdy málokteré násedlovské dítě naučilo plavat?

Pro nás, děti, tedy té zábavy ve vodě nebylo nic moc, zato vodní "havěti" se v Trkmance a kolem ní dařilo výborně. Vzpomínám si, že když se zjara nebo v létě začalo stmívat, ozýval se z dolního konce dědiny, od Haltýřů, mnohohlasý sbor kuňkajících žab... Mokřiny s mohutným žabím společenstvim se samozřejmě neobešly bez dalších „milých“ osadníků, komárů. Proti nim jsme si zapalovaly podlouhlé hnědé palice rákosu, námi nazývané „čibuky.“ Jejich kouř dotěrné komáry odpuzoval. A ty žáby? Maminka nám vždycky říkávala: „Zavírejte na noc v seknici okna, aby vám tam někdo nehodil žabu.“ Ono jich tam po setmění kolem chalupy poskakovalo dost, občas jsme některou po ránu objevili na schodku v žůdru.

Když jsem později začal jezdit do Brna na umprum a učila se kreslit, často jsem sedávala někde na mezi s akvarelkami a „malovala v plenéru.“ Kdysi mě inspiroval i potok Trkmanka se svým starým dřevěným mostem, rákosím, a vrbami kolem. Představovala jsem si tam i pohádkového vodníka v zeleném fráčku a s hrníčky na dušičky. Jednou v létě odpoledne jsem se tam se slohou výkresů a akvarelkami vydala. Usadila jsem se na břehu potoka, malířské potřeby rozložila kolem sebe - a tak jsem se zabrala do malování, že jsem přestala vnímat okolí. Bylo ticho a klidno, jen občas proletěla nad vodou průsvitně zelená vážka, anebo se v blízkém rákosí ozvalo šplouchnutí rybky nebo žáby.

Najednou se vlevo, v těsné blízkosti mojí nohy cosi pohnulo v trávě. Ohlédnu se - a on to had... Černý, s oranžovými měsíčky po stranách zvednuté hlavy, černá, korálová očka hledí přímo na mne. Kouknu se napravo, a tam druhý - vzorně stočený do spirály... To bylo leknutí... Na nic jsem nečekala, v mžiku jsem posbírala všechny svoje saky–paky a uháněla domů. Až doma mi řekl tatínek, že to, co mě tak vyděsilo, byly jen neškodné, ba přímo užitečné, užovky obecné. Zdržují se ve vodě, ale také se rády vyhřívají na sluníčku.

Tož takového překvapení se i vy můžete dočkat, pokud zůstanete sedět v trávě, zejména někde u vody... Pokud sedíte tiše, příroda kolem vás začne ožívat... Nejlíp to asi znají rybáři. Krásné léto vám přeji...

Autor: Mirka Pantlíková | sobota 9.6.2018 19:25 | karma článku: 10.19 | přečteno: 198x


Další články blogera

Mirka Pantlíková

O okurkách a naštvaném řidiči...

Milí adminové, sdělila jsem vám, že se jako neřidička nemohu zúčastnit akce o dopravě, a o naštvaných řidičích – ale jen co se dnešek se včerejškem sešel, všechno je jinak...

22.6.2018 v 16:53 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 481 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Lázně - a jejich nástrahy...

Přečetla jsem si vtipnou povídku na blogu paní Zdeňky Ortové Lázeňské aférky a ta mě inspirovala k napsání vzpomínky na moji někdejší poněkud trapnou příhodu z lázní.

14.6.2018 v 11:31 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Pro vás, co máte zájem dovědět se něco víc...

Pro vás, co máte zájem dovědět se něco víc z historie této nevelké jihomoravské obce Násedlovice, ještě upřesnění.

10.6.2018 v 16:16 | Karma článku: 10.05 | Přečteno: 334 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Berta Zázvorková

Můj názor na duchovní průvodce transformací života

Kurz, který ve mně spustil drobnou nechuť ke všem těm osvíceným lidem, kteří "vědí" něco víc a mají "dar" v druhých objevovat příčiny chmur, trval několik měsíců a byl dost intenzivní. Jednou týdně se skupinka asi dvanácti osob

23.6.2018 v 20:42 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 275 | Diskuse

Mirka Pantlíková

O okurkách a naštvaném řidiči...

Milí adminové, sdělila jsem vám, že se jako neřidička nemohu zúčastnit akce o dopravě, a o naštvaných řidičích – ale jen co se dnešek se včerejškem sešel, všechno je jinak...

22.6.2018 v 16:53 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 481 | Diskuse

Ivana Dianová

Koukej se dobře, člověče, ať nezíráš

Přistoupila ke mně upravená žena, tak čtyřicet let. V ruce lejstro s hlavou: nějaká asociace by ráda založila školu pro hluchoněmé. Aha, petice, napadlo mě. Začala jsem číst, zatímco žena pomlaskáváním naznačovala polibek.

21.6.2018 v 23:04 | Karma článku: 37.78 | Přečteno: 3949 | Diskuse

Jitka Štanclová

Pusa plná borůvek a lívanců

"Tak už jsou zralý?" ptám se paní sedící na zastávce, která pečlivě hlídala své objemné a vzácné zavazadlo plné modrého daru lesa. Pokývala souhlasně hlavou. "Jsou, je jich hodně, i když malých".

21.6.2018 v 20:09 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 377 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Když je láska jen na jeden den (večer) v roce

Je možné, aby muž čekal na sex s jednou ženou několik let? Každý řekne, to je blbost! Ale věřte mi, je to zajímavý zážitek. :)

21.6.2018 v 6:00 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 893 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 12.29 Průměrná čtenost 677

Kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, občas i o politiku. V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.





Najdete na iDNES.cz