Bývaly doby…
Vidět moře, užívat si sluníčka na mořské pláži, zaplavat si mezi skutečnými mořskými vlnami. Pak ale, jak čas plynul, jsme se polehávání na mořských plážích nabažili a vyhledávali raději poznávací zájezdy, nejraději s nějakou cestovkou a průvodcem. Ale i to je už pomalu za námi - teď se v době dovolené nejraději podíváme do míst, kam jsme kdysi jezdili s rodinou, dokud byly naše děti malé.
V době takzvané totality se jezdilo do Maďarska k Balatonu, do Německa na Rujánu, nebo do Polska k Baltu. A později, kdo měl štěstí a získal l devizový příslib, do Chorvatska... My jsme tehdy volili Balaton, byli jsme tam dvakrát. Poprvé autobusem, podruhé už našim žigulíkem. V té době jsme si ale nejvíc užili rodinných rekreací v různých podnikových chatách, které podniky stavěly pro své zaměstnance. Někdy se jednalo i o rekreační pobyty výměnné s jinými podniky, s pobytem na jejich chatách. Bývalo to tam levné a pro rodiny s malými dětmi výhodné. A tak jsme navštívili rekreační místa na Šumavě, v Krkonoších, ve Vysokých Tatrách, ale i ty pro nás nejbližší, například na Valašsku nebo i na Slovácku, v blízkých Buchlovicích... Tam jsme kdysi strávili dva týdny dovolené v podnikové chatě pro tři rodiny. Chata stála poblíž přehrady se stejným názvem Smraďavka. (Název přehrady i celé lokality je odvozen od zdejších sirnatých lázní Smraďavka (Leopoldov) s léčivou vodou - poněkud zapáchající po sirovodíku).
Na tuto dovolenou dodnes rádi vzpomínáme. Syn měl tehdy jedenáct a dcerka osm roků. V kuchyňce chaty jsme si sami vařili a nedělalo nám to potíže, protože obchůdek se základními potravinami, ovocem, zeleninou a sladkostmi pro děti byl blízko chatové oblasti. Denně jsme s dětmi chodili dolů k přehradě, kde jsme se slunili a koupali. K příslušenství chaty patřila i laminátová loďka, kterou jsme opatřili pirátskou vlajkou a nazvali ji Delfín. K večeru za zapadajícího slunce jsme na ní trávili i romantické vyjížďky po hladině přehrady.
A ještě malá zajímavost. Kdysi jsem po ránu vykoukla z okna chaty - a co nevidím? Na posečeném trávníku před chatou spolu laškuje několik zvířátek, které jsem do té doby ještě nikdy neviděla. Poskakovali tam, panáčkovali na zadních nožkách, dělali kotrmelce, dováděli spolu jako malé děti. Pak jsem byla poučena, že jsou to plši. Plch je malý šedobílý hlodavec o něco větší než myš. Žije venku v různých prohlubních po kamenech, otvorech v kmenech stromů a skalních štěrbinách, v zimě i v opuštěných norách po jiných hlodavcích... Živí se rostlinnou i živočišnou stravou. (Hmyzem).
Začátkem minulého týdne jsme se do Buchlovic a na Smraďavku s manželem opět vypravili. Přehrada nás bohužel zklamala, v letošním horkém létě v ní bylo málo vody, na koupání, ani na plavání to nebylo. Však u ní nebylo ani živáčka. Zajeli jsme proto do sirnatých lázní Smraďavka, které nesou i název Leopoldov, po jejich zakladateli, majiteli tehdejšího panství, Leopoldu Berchtoldovi..
V areálu lázní Smraďavka se mezi stromy a smutečními vrbami skrývá pěkné jezírko s různými druhy kachen, hus - a několik černých labutí. Je příjemné u jezírka posedět, pozorovat jejich pohyb na vodě a vnímat tu zdejší oázu klidu a pohody. Na rozdíl od přehrady Smraďavka s jejími vyschlýmí bahnitými břehy, u jezírka s labutěmi se nám líbilo… Ochutnali jsme z pohárku i léčivou sirnatou vodu, která tady vytéká pramínkem z kamenné zítky. Byla chladná a chutná - i když trochu zapáchající po sirovodíku.
Doufám, že v blízké době zaprší a voda nejen v přehradě Smraďavka, ale i v jiných našich vodních nádržích a tocích stoupne - a bude všechno tak, jak má být. Vody je u nás už opravdu třeba...
***
Poznámka: Pramení zde sirovodíkový pramen, který byl využíván už od 16. století a který dal místu své typické jméno. Nad pramenem je postavena malá kaple. Mezi roky 1670–1680 zde byl Hanušem Zikmundem z Petřvaldu postaven lovecký zámeček, zrekonstruovaný nynějším majitelem. Na počátku 19. století zde žil majitel místního panství Leopold I. Berchtold, podle nějž dostalo místo své druhé jméno (Leopoldov). (WIKIPEDIE).
Jezírko v lázních Smraďavka (Leopoldov) Buchlovice
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který pod vedením jejího zakladatele Tomáše Bati (1876 -1922), a později jeho bratra Jana Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 331
- Celková karma 23,40
- Průměrná čtenost 721x
mpantlikova@seznam.cz