Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pořiďme si bazén…

7. 06. 2017 11:05:26
Účelem mého zamyšlení není reklama na toto „volnočasové“ zařízení, to v žádném případě... V naší malé zemičce se to modrými oválky bazénů jen hemží, viděli jsme to nedávno na leteckém snímku v televizi.

A televizní moderátor k tomu dodal, že bazénů v ČR přibývá, procentuálně na jednoho obyvatele jsme se prý již dostali na třetí místo v Evropě. Zahradní bazény jsou u nás v módě, rostou jako houby po dešti.

A proč by ne? Začalo léto, sezóna slunění, koupání, a to nejen u moře (kdo na to má), ale i u rybníku, na koupališti, nebo doma u vlastního bazénu... Je příjemné si v něm po celodenní práci osvěžit tělo, milé je si u něho za vlahého letního podvečera posedět a pobesedovat s přáteli...

Mít za horkých letních dnů vlastní bazén je určitě výhodné - ale pokud máte doma malé děti, i trochu nebezpečné... Statistiky prázdninových černých kronik bývají výmluvné... Děti – a voda... Stačí jen moment nepozornosti, a neštěstí je hotové...

Každá taková publikovaná smutná událost evokuje moje vzpomínky z dětství... Bazén, ani zahradní jezírko jsme tenkrát v chalupě samozřejmě neměli, ale i tak musili být rodiče opatrní, aby se nám dětem něco zlého nestalo...

Pro mne mohl být styk s vodou osudným již ve dvou letech... Uvnitř domku, na náspí (úzká, neprosklená veranda) přistavili kdysi rodiče škopek s dešťovou vodou, kterou maminka používala na praní prádla. Na dvoře jsme sice měli studnu s pumpou, ale voda v ní nebyla vhodná na praní, mýdlo se v ní sráželo a hrudkovatělo... K dřevěnému, asi přes metr vysokému škopku s vodou jsem si tehdy přitáhla kuchyňskou stoličku, vylezla na ni a prstíkem začala po vodě postrkovat dřívko, které mi připomínalo lodičku... Nevím jak se to stalo, ale najednou „žbluňk" a ocitla jsem se ve škopku, hlavou dolů... Chtěla jsem volat maminku, ale nešlo to... Jenom to kolem mne bublalo a nebylo nic slyšet... Měla jsem ale štěstí, maminka, která byla naproti v kuchyni, to žbluňknutí naštěstí zaslechla, přiběhla a z vody mě vytáhla... (Později se ve vesnici stala podobná událost, ale ta bohužel skončila tragicky.. . Jednalo se o dcerušku místního zahradníka).

Druhou nemilou příhodu s vodou jsem zažila později, už asi jako pětiletá. Kvůli tomu nedostatku vody na praní, zabudoval tatínek do země dvě metrové betonové skruže, do kterých stékala voda ze střešních okapů. Z bezpečnostních důvodů – aby do nich nespadla drůbež nebo my, děti, je opatřil pevným dřevěným víkem. Ten rozdělil na dvě poloviny, a ty, aby se daly otvírat, spojil železnými panty... Přitom si ale neuvědomil, že ty panty v neustálém styku s vodou časem zreziví...

Kterési odpoledne, když nebyli rodiče zrovna doma, hrály jsme si na dvorku s mojí o dva roky mladší sestrou na honěnou... Já jsem při tom pobíhání v zápalu hry skočila na dřevěné víko studny - spojovací zrezivělé panty nárazem povolily, polovina krytu se utrhla, a já se i s ní propadla do studny... V poslední chvíli se mi podařilo oběma rukama zachytit asi deseticentimetrového okraje betonové skruže. Dešťová voda ve studni byla částečně vybraná, ponořená jsem byla do ní pod kolena... Snažila jsem se silou mocí dostat ven, ale nešlo to... Betonové okraje studny byly široké a moje dětské ruce příliš drobné, měla jsem problém se tam vůbec udržet... Moje vyděšená sestřička na mě bezradně koukala, ale naštěstí nepokusila se mě zachraňovat, mohly jsme v té studni skončit obě...

Ale díkybohu, zase zasáhl andělíček - strážníček... Můj křik zaslechl soused, který cosi kutil na dvoře, přiběhl a vytáhl mě ze studny ven. Voda tam byla dost studená, protože jeho manželka mě okamžitě převlékla do suchého a strčila do postele pod peřinu...

Nakonec, jako bonus, ještě jedna skutečná příhoda, ale spíš tak trochu černý humor, kterou mi vyprávěli známí. Jejich sousedé si pořídili pěkný zahradní bazén, se kterým se chtěli pochlubit příbuzným. Přijela se na něj podívat celá rodina, i s pradědečkem a prababičkou. A jak se tak všichni u bazénu vesele bavili, nevšimli si, že jejich neposedný děda bloumá po jeho okraji... Najednou je vyrušilo „čvách“ a "žbluňk" – a jejich milý pradědeček, v kabátě - i v polobotkách se plácal ve vodě...

Takže – máte-li doma bazén, zahradní jezírko, nebo nějakou jinou nebezpečně nekrytou jímku nebo studnu, dávejte pozor - nejen na děti a na vaše neplovoucí domácí opeřence, ale případně i na neposedné pradědečky...

Krásné dovolenkové léto vám přeji...

Autor: Mirka Pantlíková | středa 7.6.2017 11:05 | karma článku: 15.17 | přečteno: 962x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 572 | Diskuse

Mirka Pantlíková

"Osiřelo dítě..."

Úvaha nad kresbami Mikoláše Alše... Možná to někdo vezme jako berličku, ale tato úvaha je odezvou na článek v blogu Jany S... o její babičce, která měla ráda zpěváka M. Chladila a ráda zpívala....

28.9.2017 v 1:36 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 315 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Svatba s podmínkou...

Maminka neměla ráda faráře, zejména ty katolické - a vůbec se tím netajila. A po tom, co jsem se později, v dospělosti, dozvěděla o příčině její nelásky k nim, jsem se tomu ani nedivila.

17.9.2017 v 17:27 | Karma článku: 28.67 | Přečteno: 1158 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Cesta byla suchá, sem tam mokrá…

V sobotu druhého září nepršelo, proto jsme toho využili a jeli na výlet. Kam? No přece na naše milé Valašsko... Ze Zlína přes Vizovice, Jasennou, Sirákov, Vsetín - až do Velkých Karlovic – a odtud směrem na Čarták a kopec Soláň.

4.9.2017 v 11:37 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 334 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Andrea Hynková

Když je chlap prostě jen orgán

Jako medička mám na mužích ráda poměrně podivné věci. Třeba jizvy, ráda poslouchám jejich srdce a snažím se v jejich tepu objevit nějakou srdeční vadu a před první pusou se zodpovědně ptám, kdy byli naposledy na krvi.

19.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 28.00 | Přečteno: 1917 | Diskuse

Edna Nová

Jak lidé reagují na ženu s depresí?

Relativně dobře. Tedy pokud se jedná o přátele, známé, kolegy a tak. Častá reakce je: „Jo, depresi jsem měl taky.“ Ono je těžké nesklouznout do deprese, když heslem doby je mít, být, překonat, zvládnout, dosáhnout..

19.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 698 | Diskuse

Olga Hrdinová

Výročí české královny Elišky Rejčky

Dnes, 19. října, je to přesně 682 let od smrti významné české královny Elišky Rejčky. Proto se sluší připomenout si dramatické osudy této pozoruhodné ženy ...

19.10.2017 v 8:51 | Karma článku: 20.17 | Přečteno: 271 |

Hana Bočková

Babí léto

" Rosa o pavučinu zazvonila. Usmál ses. Pěkné je to. Vášnivě jsem Tě políbila, netušíc, že přichází babí léto. "

18.10.2017 v 20:07 | Karma článku: 8.51 | Přečteno: 148 | Diskuse

Ivana Dianová

Nevolím

Nevolím, nevolila jsem a nikdy volit nehodlám. Jak by řekl můj otec: "A dyť je to furt do blba!" Což je...

17.10.2017 v 21:34 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 1057 | Diskuse
Počet článků 149 Celková karma 14.07 Průměrná čtenost 686

Kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, i o politiku. V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.