Pořiďme si bazén…
A televizní moderátor k tomu dodal, že bazénů v ČR přibývá, procentuálně na jednoho obyvatele jsme se prý již dostali na třetí místo v Evropě. Zahradní bazény jsou u nás v módě, rostou jako houby po dešti.
A proč by ne? Začalo léto, sezóna slunění, koupání, a to nejen u moře (kdo na to má), ale i u rybníku, na koupališti, nebo doma u vlastního bazénu... Je příjemné si v něm po celodenní práci osvěžit tělo, milé je si u něho za vlahého letního podvečera posedět a pobesedovat s přáteli...
Mít za horkých letních dnů vlastní bazén je určitě výhodné - ale pokud máte doma malé děti, i trochu nebezpečné… Statistiky prázdninových černých kronik bývají výmluvné... Děti – a voda… Stačí jen moment nepozornosti, a neštěstí je hotové...
Každá taková publikovaná smutná událost evokuje moje vzpomínky z dětství... Bazén, ani zahradní jezírko jsme tenkrát v chalupě samozřejmě neměli, ale i tak musili být rodiče opatrní, aby se nám dětem něco zlého nestalo…
Pro mne mohl být styk s vodou osudným již ve dvou letech… Uvnitř domku, na náspí (úzká, neprosklená veranda) přistavili kdysi rodiče škopek s dešťovou vodou, kterou maminka používala na praní prádla. Na dvoře jsme sice měli studnu s pumpou, ale voda v ní nebyla vhodná na praní, mýdlo se v ní sráželo a hrudkovatělo… K dřevěnému, asi přes metr vysokému škopku s vodou jsem si tehdy přitáhla kuchyňskou stoličku, vylezla na ni a prstíkem začala po vodě postrkovat dřívko, které mi připomínalo lodičku… Nevím jak se to stalo, ale najednou „žbluňk" a ocitla jsem se ve škopku, hlavou dolů… Chtěla jsem volat maminku, ale nešlo to… Jenom to kolem mne bublalo a nebylo nic slyšet… Měla jsem ale štěstí, maminka, která byla naproti v kuchyni, to žbluňknutí naštěstí zaslechla, přiběhla a z vody mě vytáhla… (Později se ve vesnici stala podobná událost, ale ta bohužel skončila tragicky.. . Jednalo se o dcerušku místního zahradníka).
Druhou nemilou příhodu s vodou jsem zažila později, už asi jako pětiletá. Kvůli tomu nedostatku vody na praní, zabudoval tatínek do země dvě metrové betonové skruže, do kterých stékala voda ze střešních okapů. Z bezpečnostních důvodů – aby do nich nespadla drůbež nebo my, děti, je opatřil pevným dřevěným víkem. Ten rozdělil na dvě poloviny, a ty, aby se daly otvírat, spojil železnými panty… Přitom si ale neuvědomil, že ty panty v neustálém styku s vodou časem zreziví…
Kterési odpoledne, když nebyli rodiče zrovna doma, hrály jsme si na dvorku s mojí o dva roky mladší sestrou na honěnou… Já jsem při tom pobíhání v zápalu hry skočila na dřevěné víko studny - spojovací zrezivělé panty nárazem povolily, polovina krytu se utrhla, a já se i s ní propadla do studny… V poslední chvíli se mi podařilo oběma rukama zachytit asi deseticentimetrového okraje betonové skruže. Dešťová voda ve studni byla částečně vybraná, ponořená jsem byla do ní pod kolena... Snažila jsem se silou mocí dostat ven, ale nešlo to… Betonové okraje studny byly široké a moje dětské ruce příliš drobné, měla jsem problém se tam vůbec udržet… Moje vyděšená sestřička na mě bezradně koukala, ale naštěstí nepokusila se mě zachraňovat, mohly jsme v té studni skončit obě…
Ale díkybohu, zase zasáhl andělíček - strážníček… Můj křik zaslechl soused, který cosi kutil na dvoře, přiběhl a vytáhl mě ze studny ven. Voda tam byla dost studená, protože jeho manželka mě okamžitě převlékla do suchého a strčila do postele pod peřinu...
Nakonec, jako bonus, ještě jedna skutečná příhoda, ale spíš tak trochu černý humor, kterou mi vyprávěli známí. Jejich sousedé si pořídili pěkný zahradní bazén, se kterým se chtěli pochlubit příbuzným. Přijela se na něj podívat celá rodina, i s pradědečkem a prababičkou. A jak se tak všichni u bazénu vesele bavili, nevšimli si, že jejich neposedný děda bloumá po jeho okraji... Najednou je vyrušilo „čvách“ a "žbluňk" – a jejich milý pradědeček, v kabátě - i v polobotkách se plácal ve vodě…
Takže – máte-li doma bazén, zahradní jezírko, nebo nějakou jinou nebezpečně nekrytou jímku nebo studnu, dávejte pozor - nejen na děti a na vaše neplovoucí domácí opeřence, ale případně i na neposedné pradědečky…
Krásné dovolenkové léto vám přeji…
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 22,09
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz