Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sejdeme se v Plzeňském dvoře…

19. 05. 2017 16:54:05
Milý spolužáku (spolužačko), Tvoje účast na srazu je nutná - za každého počasí a za jakéhokoliv Tvého fyzického či duševního rozpoložení... A proto neváhej - přijeď, přibelhej se, dokulhej, připlaz se... Jsi očekáván...

V sobotu ráno byla mlha. Manžel pravil, že do Brna musíme vyrazit nejpozději v devět, jinak to prý nestihneme. Slíbila jsem mu to, ale jako obvykle slib nesplnila, od domu jsme vystartovali až o půl desáté. On je akurátní, bylo to na něho příliš... Odmlčel se, a vydrželo mu to přes moje různé fígle téměř až do Brna. Tam jsme nejprve hledali ulici Těsnou, kde jsem si měla u jednoho pána vyzvednout jeho autorskou knihu o víně. Po delším bloudění jsme tuto brněnskou slepou ulici konečně objevili. Dlouho jsme se tam nezdrželi, ale k domu paní S..., kde jsme měli domluvený nocleh, jsme dorazili až ve třináct třicet.

Jen co jsem se převlékla a trochu upravila, uháněli jsme do restaurace Plzeňský dvůr, na místo našeho srazu se spolužáky z brněnské ŠUŘky. Přijeli jsme včas, bylo přesně čtrnáct hodin, termín našeho setkání. Rozloučila jsem se s manželem, který vyhradil sobotní odpoledne vlastním záležitostem, a já vešla dovnitř.

V rozlehlé místnosti v prvém patře sedělo u prostřených stolů okolo dvacítky mých bývalých spolužáků a spolužaček. Po chvíli nám rozlil číšník do pohárů činzáno, Láďa S... pronesl jako obvykle svým zvučným barytonem přípitek a slavnostní stolování začalo. Prohlížela jsem si elegantní, usměvavé dámy i prošedivělé pány, někdejší rozverné - a rozjívené osazenstvo naší třídy. Po obědě, kdy začala rušná zábava, přibylo ještě několik opozdilců, mezi nimi i Svaťa Ž..., známý organizátor a třídní bavič, který se skutečně, jak bylo už psáno na pozvánce, mezi nás doslova dobelhal. Aby mohl přijít, musil prý podepsat v nemocnici revers, momentálně tam prý pobýval kvůli náhlému „ochoření“ páteře, ischiasu. Jeho tělesná indispozice byla patrna jak podle nalomených zad, tak i podle jeho z počátku zasmušilé nálady, pro něho zcela netypické.

Po chvíli někdo zavelel „a bude se fotografovat“ a všichni jsme se poslušně seřadili, aby této tradiční povinnosti bylo učiněno zadost... A pak již nastala chvíle pro zábavu, vzpomínky a povídání, jak ve skupinkách, tak i ve dvojicích. Vždyť po těch pěti letech, kdy jsme se viděli naposled, bylo o čem... Nejvíc nás rozveselily zápisky humorných a trefných kantorských rčení, ale i žákovské kresby karikatur, tak jak je zaznamenala a uchovala ve svém deníčku naše spolužačka Eva S...

Při společné zábavě a popíjení dobrého vínka nám čas rychle ubíhal, vydrželi jsme až do dvaadvacáté hodiny, kdy se naše poněkud ovíněná společnost začala pomalu rozcházet. „Tentokrát se sejdeme namísto po pěti - již po třech letech,“ slibovali jsme si...

Toto milé setkání evokovalo atmosféru, která byla mezi námi před 45 lety... Přes šediny, vrásky i zkušenosti zralého věku, cítili jsme se na tomto srazu jako tenkrát, v dobách našeho mládí... Tedy kromě těch, kteří na sraz nepřišli, a bohužel i těch, kteří už na něj ani přijít nemohli... To nám bylo líto nejvíc...

***

Poznámka: Od té doby jsme se začali spolu scházet již jen po třech letech, a poslední dobou se scházíme po roce. Čas chvátá, do brněnské restaurace Plzeňský dvůr nás přichází čím dál, tím méně... Je to smutné, ale je tomu tak. Takový je život... „Je čas přicházení, ale i čas odcházení“ - a netýká se to bohužel jen třídních srazů... Doufám ale, že letos na podzim se s naší klasou zase sejdeme - a bude nás aspoň do dvacítky... Na shledanou, přátelé...

Autor: Mirka Pantlíková | pátek 19.5.2017 16:54 | karma článku: 16.65 | přečteno: 570x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

Už zase „máte slovo…“

Ve čtvrtek večer 26. října se znovu uskutečnil kontraverzní pořad Michaely Jílkové Máte slovo... Po jeho téměř čtyřměsíční pauze jsem předpokládala, že se již na obrazovkách ČTv neobjeví.

27.10.2017 v 12:57 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 1656 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 627 | Diskuse

Mirka Pantlíková

"Osiřelo dítě..."

Úvaha nad kresbami Mikoláše Alše... Možná to někdo vezme jako berličku, ale tato úvaha je odezvou na článek v blogu Jany S... o její babičce, která měla ráda zpěváka M. Chladila, a ráda zpívala....

28.9.2017 v 1:36 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 357 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Svatba s podmínkou...

Maminka neměla ráda faráře, zejména ty katolické - a vůbec se tím netajila. A po tom, co jsem se později, v dospělosti, dozvěděla o příčině její nelásky k nim, jsem se tomu ani nedivila.

17.9.2017 v 17:27 | Karma článku: 29.45 | Přečteno: 1234 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 553 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 365 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 933 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 17.65 | Přečteno: 665 | Diskuse
Počet článků 150 Celková karma 19.77 Průměrná čtenost 696

Kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, i o politiku. V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.