Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nezvaní hosté...

12. 05. 2017 16:23:01
"Host do domu - Bůh do domu, " - anebo čagan do ruky? Nebojte se, nebudu vás tady obtěžovat úvahou o imigrantech, toho je všude víc jak dost...

Dopoledne, při vaření oběda, vletělo něco oknem do kuchyně a začalo to špacírovat po podlaze. Myslila jsem si, že je to nějaká včelka, ty mám odjakživa v úctě, a to nejen kvůli medu, ale i kvůli jejich píli a pracovitosti. Byla to ale vosa. Tu žlutou, pruhovanou potvůrku kvůli její všetečnosti ráda nemám, protentokrát jsem jí ale velkomyslně darovala život. Dokonce jsem jí pomohla oknem vyletět ven, na vzduch.

Z dětství a mládí, prožitých na venkově, jsem zvyklá na různé nezvané hosty, kteří se otevřenými okny vloudí do domu a pak se přiživují na cizím... Není se jim ale co divit, každý dělá co umí, ani my, lidé, nejsme jiní... Žádný živočich, vhodný ke konzumu, ať už dvounohý, čtyřnohý, nebo i beznohý (s ploutvemi), není si před námi, lidmi, jistý...

Ale vraťme se k té „boží havěti." Dříve, za mého dětství, bývalo v oknech venkovských chalup plno barevných muškátů, které svou „osobitou, pronikavou vůní“ odpuzovaly mouchy. V sednicích zase visely od stropu mucholapky, sladké a lstivé lákadlo. Ty mucholapky, zdá se, už zcela vymizely - spolu i s otevřenými kompostovými jámami, hnojáky, které bývaly přirozenou venkovskou muší „množírnou.“

V červenci, v době dozrávání meruněk, broskví - a zejména hrušek, bývalo trápení s dotěrnými vosami, které lákalo vše sladké, zejména povidla, marmelády a džemy. Kdysi mi u sousedů nabídli beleše - dva smažené vdolky slepené k sobě meruňkovou marmeládou...(Neplést si s B-koblihami...) S chutí jsem se do nich zakousla a když jsem byla asi v polovině, koukám, že z té zbývající slepené půlky se třepou nožičky rozpůlené a mnou z části snědené vosy... Ta se tam, nešťastnice, přichomejtla, a tím druhým přilepeným belešem tam zůstala uvězněna... Ach jo... Ty dobré belíšky jsem samozřejmě nedojedla, nějak mi přestaly chutnat...

Občas něco podobného zažíváme na chatě, nebo na naší venkovské chalupě, kde se se sourozenci a jejich rodinami scházíme zpravidla v létě.

Oběd tam vařím v kuchyni, ale maso peču obvykle v remosce na verandě. Kdysi jsme si na louce před chalupou udělali táborák, opékali jsme špekáčky, popíjeli vínko a povídali si. Po setmění dostal kdosi z nás chuť na studená kuřecí stehýnka. Přinesla jsem je tady na talíři, a tam, u ohníčku, jsme si na nich s chlebem a okurkou pochutnávali. Dvě z nich, která nám zbyla, jsem potmě vrátila k těm, co zůstaly na verandě.

Ráno jsem nevěřila svým očím, zbylé dílky kuřete byly v remosce obsypané černými mravenci...Ti lumpíci si udělali na zdi cestičku a po ní docupitali zvenčí na verandu - a odtud do remosky s masem. Byli tam určitě i v noci, nikdo z nás si jich ale v té tmě u ohníčku nevšiml....(Nikomu jsem o tom tehdy samozřejmě neřekla, nechtěla jsem kazit náladu).

Pravda ale je, že podle chuti to tenkrát nikdo nepoznal - ti černí neposedové chutnali úplně stejně jako maso z upečeného kuřete... A jak se říká: „Člověk prý opravdu neví z čeho ztloustne,“ a také prý „dobré prase, všecko spase..." Dobrou chuť... :-)

Autor: Mirka Pantlíková | pátek 12.5.2017 16:23 | karma článku: 14.21 | přečteno: 708x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

Už zase „máte slovo…“

Ve čtvrtek večer 26. října se znovu uskutečnil kontraverzní pořad Michaely Jílkové Máte slovo... Po jeho téměř čtyřměsíční pauze jsem předpokládala, že se již na obrazovkách ČTv neobjeví.

27.10.2017 v 12:57 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 1656 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 627 | Diskuse

Mirka Pantlíková

"Osiřelo dítě..."

Úvaha nad kresbami Mikoláše Alše... Možná to někdo vezme jako berličku, ale tato úvaha je odezvou na článek v blogu Jany S... o její babičce, která měla ráda zpěváka M. Chladila, a ráda zpívala....

28.9.2017 v 1:36 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 357 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Svatba s podmínkou...

Maminka neměla ráda faráře, zejména ty katolické - a vůbec se tím netajila. A po tom, co jsem se později, v dospělosti, dozvěděla o příčině její nelásky k nim, jsem se tomu ani nedivila.

17.9.2017 v 17:27 | Karma článku: 29.45 | Přečteno: 1234 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 553 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 365 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 933 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 17.66 | Přečteno: 665 | Diskuse
Počet článků 150 Celková karma 19.77 Průměrná čtenost 696

Kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, i o politiku. V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.