Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vůně lipového květu (1) Moje dědina

16. 03. 2017 13:41:58
„Babičko, za starých časů nebyly televizory a ty jsi spávala na peci“? ptal se mě kdysi náš malý vnuk... „Chlapče, televize tehdy opravdu nebyla, ale na peci spávala snad ještě tvoje prababička“...

Ale i když tehdy na dědině televizorů, ani počítačů nebylo a namísto vysedávání před obrazovkou se více četlo, měli jsme od jara do zimy o zábavu postaráno. Jen co se po Velikonocích trochu oteplilo, shodili jsme punčocháče a chodili naboso. A v létě úplně bosky. Vždyť prosluněný prach na cestě tak příjemně hřál... Občas jsme sice šlápli do něčeho ještě teplejšího, to nám ale nevadilo, byly to jen proslulé koňské „kobližky“ nebo kravěnce. Horší už byl skopnutý palec. Ten jsme si začerstva zasypávali rozehřátým prachem, aby se brzy zahojil. A kupodivu to někdy zabíralo...

Od rána do večera jsme byli na ulici, pobíhali jsme mezi kvetoucími keři a stromy, ale o tom co je to pylová alergie, kterou dnes trpí tolik dětí, jsme neměli ani potuchy. Domovu jsme se pokud možno vyhýbali, protože tam nás čekalo jen plno úkolů: „Máš napsanou úlohu? Skoč k Řihákovi pro kvasnice a zastav se zrovna u Crlíka pro chleba, zajdi s kýblem do „dědiny“ pro vodu, vezmi si tašku a běž natrhat kopřivy pro kuřátka, pozametej dvůr “ - a tak podobně. Ty domácí povinnosti nás sice později neminuly, a za naši nepovolenou domácí absenci nás čekalo pokárání, občas i pořádný lepanec, ale ten kousek času, utržený jen tak pro naši zábavu, nám opravdu stál za to...

A naše dětské hry? Děvčata si spolu na ulici hrála s barevnými, gumovými míči „školku“, skákala přes švihadla, kluci zase šprtali do důlků různobarevné hliněné kuličky, na hřišti se honili za odřeným kopačákem, anebo stříleli vlastnoručně vyrobeným prakem. (Někdy se povedlo i do okna - to pak byla mela...). Strefovat se na ptáčky však bylo přísně zakázáno, trestalo se to i dvojkou z chování. A pokud někdo z hochů přinesl prak do školy, byl mu třídním učitelem okamžitě zabaven.

Za deštivého počasí se změnila prašná cesta mezi chalupami v rozblácenou čvachtanici plnou kaluží a výmolů. Před budovou naší trojtřídky pak stávala žákovská služba, která nám kontrolovala podrážky bot, aby se dovnitř nenanosilo bláto. Proto, abychom se příliš nezamazali, kradli jsme se cestou do školy jako zloději těsně kolem podrovnávek chalup, po úzkých chodníčcích z červeně natřených cihel. To ale zase nerady viděly tetičky, jak nás zmerčily, už nás hnaly...

Brzy z jara jsme z nařízení pana řídícího sbírali chrousty... (Těch bylo tehdy hrozně moc). Denně jich každý z nás musil donést nejmíň dvacet, což se bedlivě sledovalo. Za chladných ranních rozbřesků jsme je setřásali z ovocných stromů a úlovek nosili do školy. Před školní budovou nám je žákovská služba počítala a házela do velkých dřevěných škopků s vodou. Předháněli jsme se kdo jich nasbírá víc, ale bezpečně vedli ti, co měli vinohrady s ovocnými stromy - meruňkami, broskvemi a jabloněmi...

S postupem jara jsme měli za úkol sbírat léčivé byliny - podběl, jitrocel, řebříček, heřmánek (patáčky), kopřivu – hluchavku. Značná pozornost školy byla rovněž věnována sběru lipového květu – lipáčí a květu černého bezu, „koziček“. Sušili jsme je na rozložených plachtách na školní půdě. To se nám líbilo, vypadalo to tam tajemně... V tu dobu byla vůní sušených bylinek, a hlavně „koziček a „lipáčí“, provoněna celá naše škola.

Pokračování ...

Autor: Mirka Pantlíková | čtvrtek 16.3.2017 13:41 | karma článku: 13.83 | přečteno: 407x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

Už zase „máte slovo…“

Ve čtvrtek večer 26. října se znovu uskutečnil kontraverzní pořad Michaely Jílkové Máte slovo... Po jeho téměř čtyřměsíční pauze jsem předpokládala, že se již na obrazovkách ČTv neobjeví.

27.10.2017 v 12:57 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 1656 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 627 | Diskuse

Mirka Pantlíková

"Osiřelo dítě..."

Úvaha nad kresbami Mikoláše Alše... Možná to někdo vezme jako berličku, ale tato úvaha je odezvou na článek v blogu Jany S... o její babičce, která měla ráda zpěváka M. Chladila, a ráda zpívala....

28.9.2017 v 1:36 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 357 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Svatba s podmínkou...

Maminka neměla ráda faráře, zejména ty katolické - a vůbec se tím netajila. A po tom, co jsem se později, v dospělosti, dozvěděla o příčině její nelásky k nim, jsem se tomu ani nedivila.

17.9.2017 v 17:27 | Karma článku: 29.45 | Přečteno: 1234 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 27.54 | Přečteno: 1174 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 17.94 | Přečteno: 521 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 844 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.79 | Přečteno: 141 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 209 | Diskuse
Počet článků 150 Celková karma 19.77 Průměrná čtenost 696

Kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, i o politiku. V blogu naleznete moje postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě  i  mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.