Vážená paní. Děkuji za hezký blog a připomínku toho, jak jsme cestovali do Rakouska v roce 1990. Bylo to na státní svátek, tehdy ještě 9. května. Odjezd z Plzně někdy kolem oběda a nocleh v Mikulově. Ráno na hraniční přechod a protože tehdy jsme tuším ještě měli s Rakušany vízovou povinnost, a na tenhle svátek nás velkoryse pouštěli bez víz, před přechodem byly desítky autobusů. Nakonec jsme se tam dostali. Prošli jsme si Vídeň, něco málo nakoupili a jeli domů Většina cestovatelů byla tehdy poprvé na západě. A jedna úsměvná historka. Jel s námi manžel jedné z přítomných, který sloužil u armády. Sice nejel v uniformě, anóbrž v riflích, ale jeho opasek byl vojenský, vzor 63 i s pěticípou hvězdou. Tenkrát jsem to okomentoval. Inu lampasák.

Pane Říkovský, děkuji Vám za příspěvek a kuriozní vzpomínku. A také jednu přidám. Když jsme tam později jeli s dětmi, a chtěli jsme se ubytovat v kempu, řekli nám tam že to m8me zadarmo, protože je Den dětí. (A to náš syn měl již 18 let a, dcera 15). Potěšilo nás to. Pak jsme tam byli ještě víckrát, jedno na podzim, ve dnech, kdy byly zdarma vstupenky do muzeí a galerií. O tom jsme ale dopředu věděli. To bylo také prima. Na všechny vlety a zájezdy do Rakouska ráda vzpomínám, ale na ten první, přírodovědný poznávací expedici, kdy na noc k jezdili přespávat do 'Cech, do Týna nad Vltavou, nejraději. Viděli jsme toho nejvíc, a byla to legrace. Ještě jdnou díky, srdečně Vás zdravím.

Na tom cestování do Rakouska je dobře vidět změna za posledních 30 let. V první polovině devadesátek jsem měl v cizině podobné pocity, které popisujete. Moc neutrácet, jídlo sebou, v kempu raději bez teplé sprchy.

A dnes? Mezi lyžovačkou v Krkonoších a v Alpách prakticky není rozdíl. Ty Alpy jsou sice trochu dál, ale to je asi jediný rozdíl.

Ano, máte pravdu, pane Kando. Proto jsem to na závěr článku nezapomněla připomenout. Děkuji Vám za komentář.