Hezké vzpomínky, pani Mirko. Připomněla jste mi, jak jsme cvrkali kuličky, skleněnky a duhovky to byly velké poklady a jejich ztráta někdy i dlouho bolela. A pokud si to dobře pamatuji, tak důlek se dělal patou boty. Ale nejvíc jsme jako kluci hráli fotbal mezi činžáky, kde byla travnatá plocha, a stromy nebo odložené části oblečení nám ohraničovaly branku.

Přeji Vám krásné dny s prouzející se přírodou.

Děkuji, Vám pane Tomáši, za nahlédnutí do mého blogu - i za komentář. U nás na dědině měli kluci hřiště, tam jsme chodili cvičit i my, holky, do Sokola. Lozili jsme po stromech a trhali nezralé ovoce, za co jsme byli dospělými káráni. (A také jsme měli za úkol trhat a nosit do školy léčivé byliny, bez (kozičky), podběl, jitrocel, ale hlavně lípový květ. Ten se sušil na školní půdě. A morušové listy pro bource morušového, které ho pan řídící choval ve školním kabinetě. Byla to naše povinnost. My, holky, jsme skákaly přes švihadla, hrály jsme "školky" s míčem a otloukaly zdi (z vepřovic). Já jsem jako dítě hodně četla, navštěvoval jsem naši skromnou venkovskou knihovnu, o kterou se staral starý strýček Blahůtka. Pro nás, děti, byli všichni dospělí ve vesnici "tetičky a strýčkové". V té knihovně byla četba pro ženy, časopisy tzv. Krásné romány a knihy z Červené knihovny. Ty jsem nečetla, nebavilo mě to. Zajímaly mě knihy dobrodružné, ale hlavně historické. Ve svých 14 letech jsme měla přečtené ponuré povídky V.B. Třebízského, ale hlavně celého A. Jiráska. Začala jsem knihou Staré pověsti české, Mezi proudy, Skaláci, Proti všem, Temno, dokonce i Bratrstvo. atd. Jen kroniku U nás jsem nečetla, to mě nebavilo. Dějepis mě bavil i ve škole, paní učitelka mě za moje znalosti chválila. Pane Tomáši, srdečně Vás zdravím, pěkný víkend Vám přeji.

Jsem z města a prázdniny jsem trávila na vsi, na Plzeňsku. Ráda na to vzpomínám. Tenkrát jsem nevnímala, že tamní děvčata mají plno povinností. Až v dospělosti jsem si to uvědomila. Vaše povídání mě zase vše připomělo.

Děkuji za poznámku, paní Vlasto. Tenkrát měla skoro každá rodina na Sloácku nějaké pole (záhumenek), hospodářství s domácím zvířectvem a proto děti byly zvyklé doma pomáhat. (60. léta m.st.). Te ́d je to již asi možná jiné. Zdravím.

Moc hezké vzpomínky, paní Mirko. Já jsem vyrůstal na vsi v Podkrkonoší a bylo to podobné .

Děkuji Vám, pane Miroslave. Někdy se mi zdá, že vzpomínky nás, dětí vzrůstajících ne vesnici, jsou poněkud barvitější a zemitější než těch ve městě. Možná se ale mýlím. Krásný den.

Mám ráda vzpomínky

Paní Ivano, děkuji Vám za zájem o můj blog. Srdečně Vás zdravím.

Děkuji.

Pekné jarné spomienky

Děkuji Vám, paní Melišová.