U nás to bylo po sametu podobné.. krásně jste to popsala

Ano. prožívali jsme to stejně. (Někdy nás to i spojovalo...) Díky za zastavení, paní Ludmilo.

Myslím, že kdyby to někdo dal všechny ty zážitky do kopy do knížky, byla by to opravdu pěkná sbírka absurdit.

Nějaký humorista určitě.. Zdravím.

Zdravím srdečně, paní Mirko. My jeli poprvé do "svobodného světa" pouze do Rakouska, do Vídně. Ty zážitky jsou nepopsatelné a neopakovatelné, hlavně s přihlédnutím k tomu, že jsem se na tu stranu díval často ze Sv. Kopečku nad Mikulovem, kde jsem sloužil víc jak rok na vojně v osmdesátém a přiznám se, že v té době se mi zdály ty končiny za dráty prakticky nedosažitelné...

Do Benátek jsem se poprvé dostal až v třiadevadesátém, za poměrně "dobrodružných okolností", při cestě z Brescie vlakem. Byl to ohromný zážitek, stejně, jako pak cesta narvaným vlakem přes Tarvisio a Vídeň domů. No ale to by bylo nadlouho...

Nicméně vždy jsem se tam pak rád vracel, nyní už většinou lodí z Punta Sabioni přes lagunu a vždycky je to tam nádherné. Jednou jsme zažili i náměstí Sv. Marka s půlmetrem vody a chůzí po lavkách a vždycky se zajdeme pokochat na velký zeleninovoovocný a rybí trh, který je jeden z největších, jaký jsem kdy vůbec navštívil. Do Itálie se chystáme hned začátkem září. Tentokrát opět do Toskánska a chceme věnovat trochu více času vnitrozemí.

Moc hezké fotky máte. Jako bych tam zrovna byl!

Ty fotky jsou, pane Jiří, staré opravdu pomalu 30 roků. Fotila jsem je tenkrát klasickým fotoarátem- poloautomatem. A máte pravdu, tenkrát byl pro nás "západ" nás úplně jiný svět. Byla jsem v Benátkách ještě jednou, to když jsem byla s jednou zlínskou cestovkou na zájezdu v Itálii. Tenkrát to byla i Florencie, Verona, Ravenna, Řím - a na zpáteční cestě ještě Benátky. Děuji vám za pěkné vyprávění o Vaši cestě z Jugoslávie přes Itálii a Rakousko. Putování po Toskánsku bude určitě zajímavé, těším se, že o tom napíšete. Ještě jednou díky. Zdravím Vás přes kopeček a Dřevnicu.

Jo cestování v devadesátkách bylo celkem dobrodružné a protože jsme hladověli po "západní cizině", snášeli jsme i lecjaký nekomfort. Ano, na paštiky na Champs Elysées se pamatuji. Trochu jsem se styděla, ale na posezení v restauraci nějak nevystačily peníze.

Ano, byli jsme lačni nakouknout do západního s věta, který jsme si trochu idealizovali. A vůbec nám nevadilo, že se musíme uskrovnit. Byli jsme mladí, přesto jsme netoužili po drahém, značkovém zboží. Asppoň já ne, a tak je tomu dodnes. Chtěli jsme poznat svět, o kterém jsme se dozvídali jen z četby. Díky za příspěvek, Pavlo.

Jak tak koukám na ty fotky, tak vám tam nějak chybí turisti. Takové fotky nemám.

Turisté tam jsou, i když ty první fotky byly foceny z lodi - Vaporeta, brzy dopoledne, když jsme autobusem přijeli do Benátek. Neměla jsem ještě digitální fotoaparát, jen japonský poloautomat Fujiku, je to poznat. Byl celkém dobrý. Těch baťůžkářů se ještě tolik. jako dnes, nevyskytovalo. Bylo to někdy v červnu v roce 1991. Diíy, pane Polášku, za příspěvek.

Jo, tak nejak podobne prijela sestra s dcerouna jare 1990 do mjuniku. Tenkrat je jejich podnikovy autobus vysatil na theresienwiese nekdy kolem desate rano a odjezd zpet meli vecer v osm.

Díky, pane Vokoune.

Ty vzpomínky na první zájezdy po "plyšáku" mám asi všichni podobné. My jsme kdysi vyrazili za hranice s autobusem, který už měl dokonce WC, ale řidiči odmítli ho zpřístupnit, protože prý na čurání bude dost zastávek. Když jsme se vraceli a řidiči zjistili, že vezou zpět dost plechovek nevypitého piva, vyhlásili, že se otvírá WC a že můžeme během cesty zpět bez obav konzumovat pivo.

...máme

Zajímavá exkurze do pravěku....jak moc se toho za posledních 30 let změnilo a jak bohatá je naše společnost dnes. Možnosti jsou úplně někde jinde a bez odborů a kádrového profilu....

Máte pravdu, ale pro nás, starší, ta doby a pravěkem ještě není...

Díky za poznámku.

Prima čtení. Proč se směji ještě teď?....

Díky za, paní Soňo. Já se dnes také směji - ale tenkrát se mnou zmítaly spíš pocity ambivalentní...

Úžasné čtení, Mirko

Díky, Honzo, zdravím.