Já jsem, paní Ivanko, také dst na maso. a proto je v bílzkém řeznictví s gustem nakupuji. Všimla si toho i jedna prodavačka - prý "Vy určitě máte ráda maso - a ráda z něj vaříte - to se pozná". Svatá pravda. Když u nás v komoře visely po zabjiačce šrůtky uzeného, všichni věděli, že ty ořezané místa byla moje práce). Ale pečivo mám také ráda, ale to domácí, sama dost peču. Naše maminka byla výborná kuchařka a my, 3 dcery, jsme ji musili v kuchyni pomáhat. A tak jsme se to naučili od ní... Díky za zájem o můj blog. Srdečně Vás zdravím.

Také vás moc zdravím. Věřím, že i moje maminka získala lásku k masu, jak se u nás zabíjela prasata. Maso nakládalo, udilo, jak z maminčiny strany, tak u mého tatínka. Já ty znalosti nemám, za to můj syn umí maso pojmenovat a říct z čeho se co dělá. Vepřové nebo hovězí. Také jsem musela pomáhat v kuchyni už jako holka, škrábat brambory, strouhat brambory apod. A hlavně mýt nádobí.

I moje maminka "běhá" k řezníkovi, protože v Bille maso nestojí za nic. Až se jí podařilo u toho řezníka zakopnout o schod a měla s nohou polízanici na několik měsíců. Noha už je lepší a tak opět k řezníkovi: Nezapomen na schůdek, maminko, je takový schovaný... Sledovat ji s jakým nadšením a profesionalitou si kupuje maso... Já jsem nikdy takovou lásku k masu nezískala, já raději ty koláčky....

Bezva.

Díky, p. Arnolde, za nakouknutí, potěšilo...

Hezké čtení. Maso také nakupujeme u soukromého řezníka... Je to oproti supermarketů opravdu rozdíl.

S babičkou mám spojené výborné palačinky s džemem, a voňavou bílou kávu. Snad z cikorky..., nevím.... Ale tu vůni cítím v paměti i po téměř 30 letech....

A moc pěkná kresba...

Díky, pane Tomáši, potěšilo mě, že jsem u Vás vyvolala hezké vzpomínky na Vaši babičku. (U nás, na Slovácku se říkalo stařenka - stařeček - a tady na Valašsku stařenka - staříček...) Palačinky dělávám, ale raději kynuté lívance. Zdavím Vás.

Mirečko, moc pěkné!!! A ještě mi to vyvolalo vzpomínky na moji babičku a její kuchyňské zázraky pečené v a na kamnech, do kterých se přikládalo.

Zdeni, na kamnech přesňáky (bramborové placka (dělávám t je také - když mi zbudou uvařené brambory, ale na pánvi) - a belíšky - ty se smaží na pánvi málo tuku). maminka je pekla přímo na sporáku. Díky za poznámku.

Ne každý byl obdařen uměním vařit.

Někomu stačí se jen nějak najíst a přežít. Je to sice děsivé, ale je to tak. U tchána jsou sousedi co vaří 5 jídel celý život a bába argumentuje tím, že ten její by to nejedl. Jasně že jedl, ale bába nic neumí.

argumentuje tím, že by nic jiného nejedl

Dala bych si babiččinu bramboračku... lívance... vdolky z plotny... Ale olej do koláčků??? Tam jedině máslo. A tvaroh dovnitř i nahoru.

Na Slovácku tvaroh vždycky jen dovnitř - a nahoru posýpátko, a někdy pod něj troška povidel, aby se na koláčku udrželo. a nesjelo dolů. .. Těm maminčiným "božíhodovým" koláčům jsme říkali koláčky ňam-ňam...

Moc hezke cteni, Mirko, uz jsem dostal hlad

Kdybyste nebyl tak zdaleka, pozvala bych Vás, Jeníku, na koláčky... Možná by Vám chutnaly...

Mirko, krásná člověčina, díky

To proto, Jitko, že je ten rozhovor autentický.. Díky za nakouknutí...

Nad babičky není

Svatá pravda...