Mně také, paní Kláro. Ale i ty macechy byly - a budou... Dítě přetvářku a nenávist rozpozná. Ale já v článku neřeším vztah dítěte k nevlastní matce, ale vztah společnosti k malíři Mikoláši Alši. Snad by si i dnes jeho obrázky zasloužily víc pozornosti. Díky za připomínku.

Tak ten je spíš takový lokální. A myslím, že byl i za mého dětství... Teď jste mi to dala!

Díky, Ivanko...

Z duše jste mi napsala, Mirko...

Vzpomeňte -

úryvek z básně Jaroslava Seiferta z jeho knihy Šel malíř chudě do světa.

"Šel malíř chudě do světa - a jak se dařívává těm, které živí paleta a skromná česká sláva? Hrníčku, říkal, vař mi, vař, peníze nejsou v míšku - a kreslil dětem slabikář, tu nejkrásnější knížku..." atd.

Nejen Osiřelo dítě mě dostávalo do sklíčenosti, ale i Děvčátko se sirkami (Andersen) jsem těžce vydýchávala... jako malá jsem se cítila být podobně sama na světě...

Mirko, děkuji za připomenutí

Děvčátko se sirkami jsem loni v divadle obrečela.

Ano, piseň "osiřelo dítě " je smutná balada, pro dětskou duši až přiliš deprimunjící představa... Ale kolik takových nešťastných dětí tehdy i žilo - a bohužel mezi námi ještě žije? Díky za poznámku, paní Věro.

Tu jsem nedávno zpívala Nandě ...

Když jsme byli prvňáčci hrával pan řídící na housle "osiřelo dítě". To by nebylo nejhorší, ale bylo strašné, že to nutil zpívat našeho spolužáka, kterému před začátkem školy zemřela maminka.

Je to už 67 let.

Ano, paní Radko, ta písnička "osiřelo dítě," vyjádřená prostými slovy a jeduchou melodií ja snadno zapamatovatelná...

Tuhle básničku nám mamka nechtěla číst. Buď proto, že jí z toho bylo smutno, nebo jí vadily lehce morbidní připomínky mladších z nás... O prázdninách jsem si na náměstíčku v Miroticích kupovala zmrzlinu, a tak jsem si říkala, tady je ten Alšův dům, jak nás mámy před lety vzaly. A že bych se měla vypravit znova, pamatuju si totiž jen to, že ten památník existuje.

Ano , ani maminky to špatně snášely. Nevím, jestli bych ji byla schopnai zazpivat (celou) naší malinké pravnučce...

Hezký blog... rozumně vlastenecký, jak to mám ráda. Moje tři knížky, co mi otevíraly svět, jsou tyto- celá ta tlustá Kytice s kresbami paní Jiřincové, Pohádky Václava Říhy s ilustracemi Cyrila Boudy a zcela neodmyslitelně jako nekonečný příběh Špalíček naplněný něčím naprostošnejbližším. Mmikoláš Aleš sice ve srovnání s grády evropského malířství té doby pochopitelně starý akademik, ale nitro všeho, co dělal, je geniální, o malířském řemesle pak ani nemluvě. Jenže tohle všechno cítíte Vy a mnozí a i já, ale dětem dneška se tohle už těžko dá předkládat s výstupem, aby se s tím opravdu identifikovaly. Já se třeba taky snažím. A dokonce, netuším, proč stejný boom prodeje pohlednic věnovaný panu Ladovi nejde u pro mne mnohem cituplnějšího Mikoláše Alše... který uměl dokonce i karikaturu a vtip - jako to uměl Lada. Myslím, že tak jako mojí generaci ještě dost řekne třeba druhá světová válka , tak i já kolikrát tápu , jak znát dobře válku první světovou. Ćasová vzdálenost...nevím. Ale za blog karma:)) a děkuju.

Díky za úvahu, paní Kielbergerová... Kresby M.Alše jsme milovali, byly nám blízké. Ty Ladovy obrázky, víc stylizované, jsou přece jen z jiného ranečku... Těm se věnuje bohužel větší popozornost, než obrázkům Alšovým. Zrovna jako Vy, i já jsem měla své oblíbené knížky, a to Karafiátovy Broučky, Pohádky Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, knihy básníka J. Hrubína, ilustrované Karlem Svolinským a pod. Objemnou Knihu Špalíček jsem si koupia až jako studentka v antikvariátě. Vím, že se malíř M. Aleš svou tvorbou nemůže zařadit mezi tehdy evropskou špičku malířskou, např. francouzské impresionisty, byl příliš akademický, byl to ale náš ryze český malíř, který rozuměl lidem, národu, ve kterám žil, a pro něj tvořil... Vynikl zejména ve své tvorbě ilustrační. Pokud už není dnešním mladým lidem blízký, chybu hledejme i v tom, že je málo publkován v tisku, v médiích, neučí se o něm ve školách. Neni -li o někom nikde zmínka, jakoby nebyl...

Mirko, měla a mám to naprosto stejně. I já jsem tuto písničku nemohla slyšet, bylo mi z ní smutno. A máš pravdu, kresby Mikoláše Alše, vše dokonale vystihovaly. Díky za vzpomínku

Díky, Jiko, rozumíme si...