Ano, to jsou oni. Také můj děda vystoupil z církve a odhlásil dcery z náboženství. Poté, co nejmladší dcera (zemřela na žáškrt) byla pohřbena kdysi na okraji hřbitova bez "svátosti", protože rodiče neměli na poplatek faráři.

Ano, to jsou oni. Slíbí, že restituce ukončí majetkové probléme - a pak se soudí o dřevo, vytěžené kdysi z navrácených lesů.

Ano, to jsou oni. Když omylem dostanou přístavbu Národního divadla (Voršilky cca 1991), nevrátí ji. Rychle prodají. A primus český (Vlk) se diví, proč by měli vracet.

Ano, to jsou oni. Nabádají k pomoci chudým přímo v zemích, odkud se k nám řítí. Slyšeli či četli jste, že by nějak výrazně pomáhali sami? Snad jen Písmem svatým.

Pokrytectví a mamone, máš mnoho jmen. Jedním z nich je Katolická církev (pozor: nikoliv katolíci obecně!).

Ano, pane Vladimíre, neradi o tom slyší, ale za ten nezájem o církve si mohou sami... Často tu lásku k Bohu, ale hlavně k bližním, vyjadřují víc slovy než činy... (A někdy ani těmi). Bohužel... (Můj článek ale není kritikou na dnešní stav katolické církve. Příliš se o to nezajímám... Díky za poznámku.

Mirko, krutá vzpomínka. Nedivím se, že se zapsala nadobro v duších všech. Tobě, Mirko, díky za připomenutí

Ano,Jitko, je to tak. I slovem lze člověku velmi ublížit... A nezáleží na tom, kdo je pronese... Díky za zastavení.

Člověk by měl umět volit slova... Díky za připomínku, paní Kláro...

Připomněla jste mi historku z trochu jiného soudku, a trochu pozdější doby. Byla to záležitost, se kterou se moje babička nikdy nesrovnala. Když zemřel děda v roce 1979, měl pohřeb v kostele. Obřad sloužil "půjčený" farář, a okomentoval skutečnost, že žádné z jejich tří dětí nechodí do kostela. Od smrti "jejich" faráře v roce 1992 nebyla v kostele ani babička...

To, co jsem zde napsala, je pravda. Já si příběhy vymýšlet neumím, a ani neumím.... Nejsem spisovatelka, ani jí být nechci. Dobří ldé určitě existují všude, ale někteří to mají v pracovní náplni. Napsala jsem vzpomínku z doby dávno minulé - nemělo by se zapomínat... Díky za zájem o můj blog, paní Věro.

Opr.:... Já si příběhy vymýšlet neumím... Nejsem spisovatelka, ani jí být nechci. Díky.

Úplně zřetelně jsem zaslechla slova mého tatínka (1913-1983). Ten také viděl starou sedřenou stařenku, jak jí farář z výše svého "majestátu" nastrčil ruku k políbení. Otec se hodně rozzlobil. Nenadával, ale neměl jediné dobré slovo pro takzvané hlasatele slova Božího a skutků opačných. Jak já Vám rozumím.

Ano, je tto paradoxní, ale máte pravdu. A je to tak dobře... Díky za reakci.

Paní Pantlíková, jednu radu - prosím, pod každým příspěvkem je tlačítko Reagovat a tam se pak napíše reakce na jednotlivé diskusní příspěvky.

Dnes vztahy mezi evangelíky a katolíky jsou zcela jiné než byly před a po 1. válce. Velmi o odstranění jejich nesrovnalostí a nalezení cesty ke smíření se paradoxně nejvíce zasloužili komunisté v době svého vládnutí u nás. K témuž došlo i v ostatních zemích kde vládli oni.

Dávám plus, ale s jednou opravou - kromě Ruska, které se stalo rigidně pravoslavné se státem i státní církví hlásanou nenávistí k jiným.

Ano někteří lidé touží manipulovat jinými lidmi a ovládat je. A nevyhýbají se žádným in stitucím... Je třeba si na ně dávat pozor...

Smutný příběh. Ač jsem ateista, respektuji věřící lidi, ale uniká mi, proč jsou křesťané (někteří) rozděleni na nepřátelské (někdy až fanaticky - viz. Irsko) tábory: katolíci versus protestanti. Vždyť mají přece společného Boha, nebo snad ne?

Víra by měla vést k lásce k bližnímu a ne k nenávisti, alespoň myslím,

Také si myslím, paní Pavlo. Proto hodně lidí náboženství a církve odrazují.. Věří v Boha, ale tak nějak po svém...