Děkuji. Je to pohlazení v době, kdy člověk čeká ránu ...

Ta vzpomínka na to, jak jsme na školní půdě sušili lípový květ ( a kozičky - bílé květy bezu) je stále silná. A také básnička ze školních let o lípě, stále si ji pamatuji. "Na slovanské lípě roste mnoho sněti - a my jedné matky slovanské jsme děti... Jedna větev suchá, druhá nalomená, lípa ale stojí, vzdorná, neskloněná..." atd. Panslovanství sice není dnes v módě, nežijeme v době obrozenecké, ale nic se nemění na tom, že i v ní je kus pravdy... Kdysi pomáhala - a trocha hrdosti na naše kořeny ani dnes neuškodí... Díky, Jitko, za poznámku.

Mirko, jako bych nahlédla k nám domů! Díky moc

Díky, potěšilo mě to...

Mirko, krásné čtení to je, jako vždy

Děkuji

Lipový květ léčí už v době květu ještě na stromě. Procházka lipovou alejí uzdravuje na těle i na duši.

Určitě ano, a jeho vůně uklidňuje. Lípa je odepradávna náž národní strom... Díky za poznámku.