Některé zuby jsou pěkné potfůrky, pozlobí... Kdysi mi jeden takový musil vyndat chirurg...

Paní doktorka - tu osmičku vyndám, je zdravá, ale tlačí na nerv.

Já - bojím se, osmičky se prý špatně vyndávají, četla jsem to na internetu.

Paní doktorka - nechoďte na internet.

Paní doktorka - po injekci to trošku u zubu při uvolňování zapraská.

Já - hnn a stále sedím s pusou dokořán.

Paní doktorka - no, chcete snad ještě nějaký zub vyndat? Je hotovo! Zavřít pusu.

Přeji vám všem, nechoďte na internet ( tam vás jen postraší), ale k dobré zubařce.

Měla jsem "rodinné prokletí", paradentozu, celý život. Od 42let mám "klapačky" a jsem za ně vděčná! Jen jednou se mi stalo, že na cestě do práce jsem si uvědomila, že zuby zůstaly doma v hrníčku. Obrátila jsem to zpět a pozdní příchod jsme prosmáli,,,Jsem přesvědčená, že je lepší mít v ústech "plasťáky", než hrob s mrtvolným pachem:-))).

Věřím Vám, paní Jindřiško...

No jo, pak se Vám, Kláro, nedivím...

Mě spíš děsí to, že takoví zubaři stále existují...

Ze zubařů mám trauma od mala. Ten, ke kterému jsem musela chodit, neměl tušení o tom, že existuje něco jako anestetika.

Náš dětský zubař byl boxer a boxerské rukavice měl pověšené u vrtačky. To bylo anestetikum!

Ani jsme nedutaly, tak jsme se ho my děti bály.

Raději dříve, než později, Ivanko...

Já mám zubo- i zubařo- fobii jak hrom. Zubař má fobii ze mne, protože se tak bojím něco zanedbat, lezu mu do křesla každou chvíli. Krásné povídání, paní Mirko

"Člověk má trápení, protože má tělo. Jaké by měl trápení, kdyby tělo neměl?" (Čínské přísloví). (dosaďte si "zuby"... ) No jo , ale mít tzv. "klapačky" také asi není žádné terno... Díky, Jano, za poznámku.

Mirko, děkuji za pěkné lidské podání trablíků všedních a bolavých

Zuby, dokud jsou, tak občas člověka potrápí