Díky, paní Jano...

děkuji za tu krásnou náladu, kterou jste vykouzlila

Díky, Jitko, také si myslím... Té politiky, všelikých afér - a pomluv kde koho je tu až dost.. Všude jen samá skepse, pesimismus a beznaděj. Optimismu poskrovnu. A přitom - dřív se žilo daleko skromněji. Ve městech i na venkově. Lidé měli hodně dětí, málo peněz, maso k obědu jen dvakrát do týdne, od rána do večera plno práce kolem domácnosti - a dřiny. (na poli). A přesto se lidé dovedli radovat i z mála... Kdybych to sama jako dítě neprožila, nevěřila bych tomu. Čokoládu jsem okusila až po válce. Na stromeček maminka napekla perníčky a křapáky (hvězdičky z bílkového těsta), řetězy jsme si udělali z barevného papíru - a jak byl krásný... Byli jsme šťastni. Čím víc člověk má, tím je nespokojenější... Pěkný den přeji...

Mirko, krásná vzpomínka,konečně téma, jakých je tu málo. Chřipce se vyhýbej obloukem!