Na starém hřbitůvku
Když odejde léto a nastanou chladná, mlhavá listopadová rána, neubráním se smutku. Stromy, které se oděly v pestrobarevný šat, rychle ztrácejí svou zlatožlutou, temně zelenou i vinově rudou nádheru. Rozprostře se pod nimi barevný koberec z listí. Když se do něj a do posledního zbytku listí ve větvích opřou poslední paprsky babího léta, působí to s jasně modrou oblohou téměř pohádkově. Škoda, že to trvá tak krátce. Záhy přijdou metaři a vše uklidí. Vždyť celá ta nádhera se vlivem mlhy a nočních mrazíků náhle změní v nevábnou mazlavou hmotu ucpávající kanály a ztěžující provoz na komunikacích.
Tou dobou se ráda procházím městským tržištěm Pod kaštany. Přebírám se v hromadách žlutých, zelených a červených paprik, kulatých hlávek zelí, dotknu se hladkých cibulí, česneků, ocením velikost dýní, jablek, hrušek a ořechů. Vyberu si tu nejhezčí kytičku slaměnek, aby v zimě proteplila a zkrášlila náš domov.
A již jsou tu stánky plné kytic z chvojí a okrasných travin, věnců a věnečků, určených na hroby. Líbí se mi kořenáče s kyticemi drobných „kateřinek,“ ale i šlechtěné velké květy chryzantém. Ráda chodím na hřbitovy, zvláště na ty venkovské, kde pod omšelými pomníky odpočívají generace otců, matek, dědů, pradědů. Dojímají mě pomníčky dětí, kterých v minulých dobách tolik umíralo. Bezelstně na nás hledí z pomníčků jejich tvářičky - jako by se ptaly “proč?“
Při návštěvách našich starých rodičů chodívám často s babičkou na hřbitov. Projdeme se mezi hroby, posedíme pod starou lípou uprostřed hřbitova, je tam hezké místo k rozjímání. „Ano, tam leží se ženou jeden z největších sedláků na dědině. Býval kdysi starostou. Hrob je trochu zanedbaný, jeho potomci už možná nežijí, dávno se z vesnice odstěhovali. Starají se o něj cizí, co mají hrob vedle. Občas posekají trávu, položí kytičku. A tam je pochován obecní bubeník Rudolf. Co ten se nachodil po dědině a nabubnoval - býval poslem dobrých i špatných zpráv. A tu je hrob mého tatínka, vašeho dědečka. Chudák, zemřel mladý, brzy po tom, co se vrátil z první světové války. A pod ním, v oválku, ta ustaraná tvář v bílém šátku, je vaše babička. Co ta se, chudák, nastarala. Zůstaly jí na krku čtyři děti a hospodářství. Zemřela brzy, jen co se dočkala vnoučat. A tam leží vaše kmotřenka, tam sestřenice s manželem. Také odešli záhy. A tady, ten čerstvý hrob navršený kyticemi a věnci, je hrob mojí rovestnice. Byla to moje kamarádka, tu jsem měla nejradši - a už je tam také. Ztrácíme se jeden po druhém - musíme tam všichni. Takový je života běh..."
Pomalu, pomalu odcházíme a ohlédneme se. Hledíme na hroby ozdobené dušičkovými věnci, věnečky i kyticemi z chvojí, ale i kořenáči drobných kateřinek a vázami chladných, vznešených chryzantém. Tady, na hřbitůvku, v těch starých kamenných zítkách, se nachází ta největší, nejčistší pravda života, vzdálená balastu všedních dnů.
Pamatuj člověče - s každým jitrem vadne květ a padá, s každým rokem míjí čas, jenž je nám dán... Hleď, abys s ním naložil užitečně…
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 20,94
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz