Obrázky z Holandska 2 (Huis ald Maas a Best)

Je opět svěží ráno a my odjíždíme ze svého dočasného stanoviště v Boschi za dalším poznáváním "země tulipánů."  

SKANZEN U ŘEKY MAAS 

a městečko Best

Nastartovali jsme a vyjeli předměstskou čtvrtí na dálnici, ze které jsme záhy odbočili na okresku. Ta nás dovedla do turistického městečka, do skanzenu Huis ald Maas (Dům na řece Maase). Když jsme přešli přes náměstí, přichystáného pro zítřejší trhy,  a zamířili do jedné z bočních ulic, naskytl se nám idylický obrázek. Před námi v přístavišti kotvila skupina výletních lodí, jachet i menších loděk s laminátovými kajutami. Za nimi, jako vojáci na stráži, stály v jednom šiku tři větrné mlýny a po pravé straně na širokém grachtu se tyčil starobylý, bíle natřený zvedací most.   

Lodě, líně se pohupující na vodní hladině, jsou prý majetkem zámožnějších Holanďanů, kteří je používají k rodinným výletům po kanálech, které propojují jednotlivá města ne příliš od sebe vzdálená. Vlastnictví takové větší lodi je pro Nizozemce věcí osobní prestiže, protože její cena dosahuje někdy i ceny rodinného domu.Drobně mrholilo a od moře vál teplý, ale poměrně silný vítr. Po prohlídce skanzenu jsme zatoužili po občerstvení. V jednom z několika bister na náměstí jsme okusili zdejší specialitu, „marinovaného háringa,“ který s francouzskou bagetou a oblohou chutnal znamenitě. Třetinka piva zn. Heineken se k tomu výborně hodila. Příjemně osvěženi vydali jsme se na další pouť, jejímž cílem bylo městečko Best, vzdálené asi 20 km od Eindhovenu.V Bestu, jako ve většině nizozemských měst, najdete na náměstí prostý červený cihlový kostel se zvonkohrou, dále radnici, obchody a několik bister. V boční ulici poblíž náměstí  zaujme čínská restaurace, jejíž vchod láká příchozí bizarní výzdobou orientálních dráčků a rozsvícenými duhovými lucernami. Naproti přes křižovatku stojí  moderní stavba městské spořitelny. Má neokázalou cihlovou fasádu, kombinovanou s šedomodrým kouřovým sklem, ve kterém se zrcadlí celá horní část náměstí.Městečko Best je zajímavé i  tím, že je zde  továrna na výrobu obuvi firmy Baťa. Její součástí je i typická prodejna bot, jejíž ceny končí zásadně číslem 9, jak je pro "baťovské" prodejny obvyklé. Není bez zajímavosti, že když svého času navštívil Best  zlínský továrník Tomáš Baťa, zalíbila se mu zdejší, prakticky řešená dělnická čtvrť natolik, že poznatků později využil  při výstavbě rodinných domků pro své zaměstnance.  A opravdu nám Best v mnohém připomínal Zlín. Kolonie krychlových cihlových domků s rovnými střechami a bílými okenními rámy se podobala obdobné čtvrti u nás, ve Zlíně. Zrovna jako tam, i zde se utápěla v zeleni stromů, okrasných keřů a pestrých květinových zahrádek.Předměstí Bestu již trochu připomínalo venkov. Nevelká zemědělská usedlost, před níž jsme zastavili, byla obklopena dvěma velkými ohradami. V jedné se pásly strakaté krávy, v druhé několik koní s hříbaty. Mezi nimi pobíhal i šedohnědý valach, který se v jejich společnosti bezpochyby nudil. Jakmile nás zpozoroval, přiběhl a zvědavě nakukoval přes nevysokou ohradu s úmyslem navázat s námi kontakt. Choval se tak klidně a přátelsky, že jsem neodolala a „zvěčnila“ si ho ve svém skicáku.Stmívalo se, když jsme se vraceli na dálnici.

Pokračování