Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Při té příležitosti jsem si vzpomněla na příhodu, která se stala kdysi dávno mně.
Bylo mi již téměř dvacet let, a přesto jsem byla dosud „nepolíbená“, tak jak se tehdy říkávalo nezkušeným mladým dívkám. Po maturitě na brněnské ŠUŘce jsem získala umístěnku (zaměstnání) jako vedoucí výtvarných kroužků v mimoškolním zařízení, v Domě dětí a mládeže ve Zlíně. (Působila jsem tam pouze dva roky, ale to je jiná záležitost). Do Zlína jsem to měla daleko, a proto jsem byla ubytována v jednom ze zlínských internátů, které tam kdysi nechal postavit pro své zaměstnance zlínský továrník Tomáš Baťa. Po znárodnění baťovských továren se firma přejmenovala na n. p. Svit a ty baťovské internáty, ženské a mužské, sloužily dále stejnému účelu. K ubytování externích pracovníků zlínských továren, i jiných pracovišť a institucí ve městě.
V jedno z těch internátů pro ženy jsem byla ubytována i já a moje kolegyně z práce. Na různé kulturní akce nebo do kina jsme chodívaly spolu, ale když kolegyně odjela domů, šla jsem do kina sama. Ve zlínském Velkém kině, které stálo opodál, dávali francouzský film s tehdy velmi populárním Gérardem Philipem, a ten jsem si nechtěla nechat ujít.
To zlínské Velké kino, které bylo na tu dobu skutečně velké, největší nejen ve Zlíně ale prý i v republice (pro 2000 diváků), tam stojí dodnes, i když je již delší dobu v rekonstrukci.
Do kina jsem šla na pět hodin odpoledne a film končil kolem sedmé hodiny večer. Pak jsem se vracela ještě plna dojmů do internátu. Nedaleko něho, dole na zábradlí u schodů vedoucích nahoru, ležérně postával mladý, asi tak třicetiletý muž. Na první pohled na mne nedělal dobrý dojem, a to jak pro své výstřední oblečení, tak i vystupování. Když jsem ho míjela oslovil mě a požádal o informaci týkající jakési ulice, kde prý bydlí jeho známá, kterou chce navštívit. Řekl mi, že on není zdejší a v městě se nevyzná. Odpověděla jsem mu, že také nejsem zdejší, takže mu nemohu poradit, a chtěla pokračovala v chůzi.
Nenechal se odbýt a dal se mnou do řeči. Začal se mě vyptávat kde pracuji, jestli mě ta práce baví, a co mě baví nejvíc. Začala jsem mu odpoovídat, a to byla chyba... Řekla jsem kde jsem zaměstnaná a že mě nejvíc baví kroužek maňáskový, ve kterém s dětmi nacvičujeme různé pohádky, například tu o Budulínkovi. „A jaké tam máte loutky?“ zeptal se. Když jsem řekla že přece maňásky, začal mi tvrdit, že lepší než hadroví maňásci jsou loutky dřevěné, marionety. Ty prý používá zdejší loutkový soubor ve kterém působí i on. A jsou prý ty jejich marionety velice pěkné – a kdybych je prý chtěla vidět, mám možnost. Dole v parku je sklad, ve kterém jsou uloženy, a on má od toho skladu klíče. Ten člověk mi nebyl opravdu nijak sympatický, ale tím, že se zajímal o loutky, si mě poněkud získal. Zdráhala jsem se, ale nakonec jsem se nechala přesvědčit a do toho skladu loutek jsem se s ním přece jen vydala.
Prošli jsme stmívajícím se parkem až k jakémusi nízkému betonovému stavení které vypadalo jako kiosek, nebo betonový bunkr, on odemkl dveře a vešli jsme dovnitř. Tam u stěny, v rozměrnější vestavěné dřevěné skříni visela na kovové tyči řada asi čtyřiceti centimetrových loutek, marionet. Zběžně jsem si je prohlédla, pochválila že jsou pěkné, poděkovala mu a chtěla odejít. Nic na to neřekl, zamířil ke dveřím a zamknul je zevnitř.
Vtom jsem si uvědomila, že je zle, že jsem byla vlákána do pasti... Kategoricky jsem ho požádala aby ty zamknuté dveře okamžitě odemknul, ale on neposlechl. Začal mě nejprve přemlouvat, pak vyhrožovat a nakonec se se mnou prát - a já se bránila. Při té tahanici se mu najednou rozepnul rukáv té jeho módní dederonové košile, kýčovitý manžetový knoflík spadl na zem, já jsem na něj šlápla - jen to křuplo... Ten chlápek se rozzuřil, dal mi facku a já mu ji bryskně vrátila. (Byla to první a snad poslední facka v mém životě, jak získaná, tak i opětovaná).
A bylo dobře, že se rozzuřil... V tom momentě ho kupodivu přešly všechny jeho násilnické sexuální choutky. Najednou vypadal schlíple, směšně a málem provinile. A to jeho oblečení "páska"... - „Dederonová košile, nohavice „trubky“, křiklavě barevná kravata, kýčovité manžetové knoflíky, polobotky na „podezdívce"...
Pak jsem mu poručila aby okamžitě odemknul dveře a vyprovodil mě tím tmavým nočním pakem až k osvětlené ulici. Řekla jsem mu, že mám obavu, aby tam nebyli nějací podobní darebáci jako je on. Poslechl.
Z té nemilé příhody jsem byla tenkrát pořádně zdrblá, ale nikomu jsem o tom neřekla. Snažila jsem se na ni zapomenout. A pak - nikoho jsem ve městě neznala - a také jsem měla obavu, že by mi lidé nevěřili, anebo by si o mně pomyslili bůhví co... Tenkrát se o takových věcech veřejně nemluvilo, každý si to nechával sám pro sebe. Uvědomila jsem si také, že jsem si to částečně zavinila sama, protože jsem uvěřila řečem muže, kterého jsem neznala.
A co bylo dál? Na toho „fešáka“, který mi chtěl ublížit, a který mi lhal, když tvrdil že nebydlí ve městě, a přitom měl od skladu loutek klíče, jsem pomalu zapomínala. Až jednou, asi po čtvrt roce se mi sám připomněl. Šla jsem něco koupit do Prioru (to byl tehdy jediného obchodního domu ve Zlíně), a najednou vidím, že u jedné z výloh postává ten "kašpar", známý lhář a násilník. Poznala jsem ho - on mne také, ale jen co mě zahlédl okamžitě přistoupil k estébákovi (policistovi), postávajícímu u vchodu do obchodňáku, a začali se spolu živě bavit. Jejich debata, která vypadala jakoby byli dobří známi, mě odradila od jakékoli další akce. Ale možná to byla jen jeho finta, abych ho nechala být. Od té doby jsem tohoto člověka už nikdy nespatřila. ..
Dnes bych ale doporučila dívkám, které by se dostaly do podobné situace jako já, aby to tak nenechaly a oznámily to na policii. Nejenže si ti darebáci zaslouží aby byli potrestáni, ale tím ochrání i jiné dívky a ženy, kterým by ten darebák chtěl také ublížit.
Mirka Pantlíková
Vzpomínka na brněnský majálesový průvod 1955
Na studentská léta, která jsem strávila v brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu, která se později až do dnešních dnů dočkala několikerého přejmenování“, se nedá zapomenout.
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Retail Park Český Krumlov
Tovární, Český Krumlov - Domoradice
12 500 Kč/měsíc
- Počet článků 333
- Celková karma 20,68
- Průměrná čtenost 717x
mpantlikova@seznam.cz