Pocházím z „meruňkového kraje"
Na záhumenku jsme měli několik meruňkových stromů a pokud na jaře v květu nepomrzly, bývaly meruňkami obsypané. Ty tvrdé, po ránu utržené, maminka zavařovala, z těch měkkých, přezrálých, vařila meruňkový džem.
Otec byl zaměstnán na dráze a kvůli jeho zaměstnání jsme po nějaký čas bydlili ve strážním domku u trati na Ostravsku. Byly jsme tehdy tři děti, já jsem byla nejstarší. Moje a dva roky mladší sestra měla osm a nejmladší tři roky. Domek stál blízko kolejí a od Ostravy jezdil jeden vlak za druhým. Těm osobním jsme mávaly, vagony náklaďáků plné uhlí nebo briket jsme počítaly. Pamatuji si, že jsem kdysi těch nákladních vagonů napočítala sedmdesát dva. Maminka se stále strachovala, že nás ten vlak někdy přejede.
Jednou při projíždění rychlíku zůstalo na kolejích stát naše hejno hus. Husy se těsně před projíždějícím rychlíkem rozlétly na všecky strany, jen jedna chudinka - kejhalka to nestihla. Zůstala sedět v kolejišti a po odjezdu vlaku se motala jako opilá. Asi dostala ránu do hlavy. Byl z ní nedělní oběd, ale vůbec nechutnal.
Asii po dvou letech se uvolnilo místo na dráze v naší dědině a my jsme se vrátili zpátky na Slovácko. Blízko naší chalupy jsme měli vinohrad a v něm, kromě hlav vinné révy, bylo i několik rybízových a angreštových keřů, tam byla i mladá višnička. Šťavnaté višně dávala maminka do mojí oblíbené „lité buchty" s posýpátkem a také je zavařovala do sklenic.
Vinohrad měl na starosti tatínek, byla to jeho chlouba, pečlivě se o něj staral. Byly s ním ale potíže... N jaře mu mladé hlavičky vinné révy okusovali divocí králíci, kteří měli nory v křovinaté stráni pod vinohradem, v létě na něj zase nalétávala velká hejna špačků. Snažil se je plašit, po vinohradu rozvěšoval stříbřité alobalové třepetalky, těch se ale zlodějíčci - špačkové ani trochu nebáli. Brzy si na ně zvykli a svůj „desátek“ hroznových bobulí si vždycky ukořistili.
Té sladké šťávě z vylisovaných hroznů bylo opravdu nejlíp až v několika vinných sudech ve sklepě. Tam chodíval tatínek koštovat jestli už správně kvasí. Sedával na židličce u beček, pokuřoval a meditoval... Hrozny se sbíraly v září, pak se zpracovaly a když šťáva zkvasila, ochutnávali jsme lahodný, sladký burčák. Hotové bývalo víno až v listopadu, o martinských hodech. To se již nenalévalo do koštovaček, ale do vinných sklenek a pohárů. Nejvíc mi chutnalo to tatínkovo červené, frankovka.
O žních se trhávala jablka, žňovky, kterým se také říkalo štrůdlovky, protože byly velice vhodné na jablkový závin. Měly tenkou slupku, která se nemusela do jablečného závinu krouhat. No, a na ta nakyslá zelená letní jablíčka mám jednu poněkud trapnou vzpomínku.
Dole pod vinohrady, u cesty kolem sklepů, bylo několik starých rozložitých stromů jabloní, které patřily obci. Kdo ale z občanů měl zájem, mohl si některý z těch stromů za mírnou cenu 50 korun od obce "koupit" a jablka po dozrání si otrhat. My, děti, jsme ty skoré jablíčka milovaly, a proto rodiče každoročně jeden z těch stromů pronajali.
Kdysi konci června jsem se k večeru vrátila ze školy v Brně a dostala jsem na ty žňovky chuť, a že si jich tam pár půjdu utrhnout. A jak si tam potmě sedím v koruně jabloně, vidím, že si to po cestě dolů šine jakýsi strýc s čaganem. Pod stromem se zatavil, koukl se nahoru a zhurta na mě spustil: :
„A co ty tam děláš na tem stromě na cizích jabkách? Okamžitě slez!“
„A co bych já, strýcu, slézala ze stromu, když sú ty jabka naše?“
„A tož proč jich potom trháš potmě - jak zloděj?“
„No, protože jsem nebyla odpoledne doma, večer jsem se teprve vrátila a včíl jsem na ně dostala zrovna chuť.““
No - nakonec jsem mu to přece jen vysvětlila - a strýček Světnička, jak jsem ho poznala po hlasu, si potom dál spokojeně vykračoval k domovu.
Když odešlo léto s letním ovocem, meruňkami, broskvemi, višněmi, jablky, hruškami - nastal podzim a s ním zase sbírání hroznů, trhání švestek a rážení ořechů. Nastala zase jiné práce, jiné problémy. O tom ale zase až někdy příště.
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který pod vedením jejího zakladatele Tomáše Bati (1876 -1922), a později jeho bratra Jana Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 19,47
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz