Jak jsme kdysi cestovali s Fatratourem
A to víte, jaké to tenkrát za reálného socialismu bylo s cestováním. Na zájezdy a o dovolené se jezdilo jen po vlasti české, a když do zahraničí, tak leda na odborářský poukaz do spřátelených zemí, a to jen jednou za pět let – tedy pokud jste platili řádně příspěvky ROH a byli jste kádrově přijatelní.
A tož těsně „sametové“ se chtěli všichni zaměstnanci Fatry (včetně mne) podívat o ciziny, hlavně do té dosud zapovězené - na „západ.“ Českých cestovek bylo poskrovnu, v úvahu připadal leda Čedok, a to nestačilo. Proto se vedení podniku Fatra spolu s odbory moudře rozhodlo, že si zřídí vlastní podnikovou cestovní kancelář s názvem Fatratour. Tak se i stalo a pro její potřeby byl zakoupen i starší autobus značky Karosa. Z tohoto následného cestování s podnikovým Fatratourem bych se s vámi chtěla podělit o několik bizarních zážitků.
První jednodenní zájezd byl do italských Benátek – a "na otočku." Brzičko ráno tam a v noci zase zpátky. A proč na otočku? To proto, že nikdo z fatrováků, účastníků zájezdu, neměl na delší zájezd, nebo na nocleh v cizině dost peněz v cizí měně.
Ve čtyři hodiny ráno jsme nastoupili do autobusu s nápisem Fatratour, stojícího před branou Fatry, a vydali se na dobrodružnou cestu. Zaujala mne skupinka starších důchodkyň v šarmantních slaměných kloboučcích na hlavách, vypadaly opravdu roztomile. Autobus se rozjel směrem na jih, v Mikulově přejel hranice a šupajdil si to přes Rakousko do Itálie. To bylo radosti, když jsme konečně dorazili do starobylých Benátek, proplouvali taxi-lodí Vaporetem po Grandkanále kolem Zlatého domu až k Dóžecímu paláci, procházeli se po klenutém „mostě nářků“ Rialto, a přitom jsme se zájmem pozorovali ladné pohyby fešáckých gondoliérů převážejících turisty na štíhlých gondolách - i když nikdo z nás neměl bohužel finance si něco takového dopřát. U Baziliky Sv. Marka jsme zase pozorovali hejna stříbřitě šedých holubů, peroucích se o drobky pečiva, které jim házeli turisté. Pak jsme posedávali na kamenných schůdkách a po prve zkoušeli jak chutná pravá italská zmrzlina nebo piza. Já jsem si dala žampionvou, a nelitovala jsem.
Moji povznesenou náladu kazila jen zrovna začínající rýma - neustále mě štípalo v nose a slzely mě oči... Ze zájezdu jsme se vrátili pozdě v noci, já se spoustou fotografií, pořízených na mém zánovním poloautomatu Fujika.
Další náš zájezd autobusem Fatratour byl již delší a odvážnější, až do Paříže. Ten byl výborem ROH, zejména jeho předsedou Ivanem J... pečlivě naplánován a připraven. “Děcka,“ pravil, "nemějte obavy, všecko bude OK. Průvodce Paříží, plynně hovořícího francouzsky, jsem již zajistil, bude jím bývalý profesor uherskobrodského gymnázia pan Lekeš, jídlo a pití si povezeme s sebou. Zájezd bude opravdu špica, o to se postarám. Tady Mirka (jako já), bude vedoucí zájezdu, její manžel - technik, který prý jezdí služebně po světě, se vyzná - bude jí pomáhat.“ „Doufám, že s tím budeš souhlasit,“ obrátil se na mne, „za tu starost ti slevíme z ceny zájezdu 300 korun.“ Protestovala jsem, ale nebylo mi to nic platné, odboráři si to prý předem odhlasovali.
Zrovna jak o Benátky, tak i o zájezd do Paříže byl ve fabrice velký zájem, jeho účastníků byl plný autobus. V zavazadlovém prostoru jsme si vezli kromě kufrů a baťohů i několik beden piva, minerálky, jeden propan-butanový vařič, kostkový cukr, kávu, masové konzervy, několik pecnů chleba, rohlíky a dva smaltované hrnce. Ten menší byl na vaření kávy, ten velký, dvacetilitrový, byl po okraj naplněný vepřovým gulášem, který nám uvařili v závodní jídelně. Povinností každého jednotlivce zase bylo, aby si s sebou vzal ešus, hrnek na kávu, a k tomu velkou a malou lžíci. Tak perfektně vybaveni jsme se vydali poznávat krásy slavné francouzské metropole, Paříže. Brzy ráno, po čtvrté hodině, jsme vyrazili karosou Fatratour z Napajdel.
V Mikulově jsme přejeli přes rakouské hranice a hned na prvním dálničním odpočívadle v Rakousku se osazenstvo autobusu začalo dožadovat kávy. Ze zavazadlového prostoru byl vytažen propan-butanový vařič, na něj se postavil hrnec s vodou, zájemci o kávu vystoupili z autobusu, postavili se do fronty a já jsem jim do nastavených hrnků zalívala „turka.“ Po skončení této bohulibé akce se pokračovalo v jízdě.
Cesta po francouzské dálnici byla celkem příjemná, počasí nám přálo, pozorovali jsme ubíhající krajinu s vesnicemi, s lesíky a loukami, na kterých se pásly ovečky a bělavé krávy... K večeru jsme dorazili před turistický hotel na okraji Paříže. Naše karosa zastavila před ním a všichni z ní vystoupili. Zatím co průvodce zájezdu šel vyřizovat ubytovací formality, ze zavazadlového prostoru byl vytažen propan-butanový vařič, který a byl umístěn v rohu na nádvoří hotelu. Dva maníci přinesli z autobusu červený dvacetilitrový hrnec s gulášem, postavili ho na vařič – a hladoví účastníci zájezdu se svými ešusy postavily do fronty. Manžel stál u hrnce a já z něj každému naběračkou nalévala guláš do ešusu, a k němu přidávala po dvou krajících chleba. A to vše za veselého přihlížení hostů z oken hotelu. Připadalo mi to poněkud trapné, ale ne tolik jako manželovi, ten se za tu podívanou, kterou jim poskytujeme, vyloženě styděl...
Ach jo, ale to jsme ještě netušili, jaké nesnáze nás čekají večer. Ten turistický hotel – ubytovna, nám nabídl jen dva dvojlůžkové pokoje, ty ostatní byly pouze třílůžkové. Třetí lehátko bylo umístěno nahoře napříč nad těma dvěma. Rozhodli jsme se, že jeden z těch dvojlůžkových pokojů bude patřit předsedovi Ivanu J. a průvodci zájezdu, a ten druhý mně a mému manželovi.
Všem se dalo na vědomí, že ubytování je možné jen po trojicích, a to v pokoji budou vždy tři muži nebo tři ženy, a proto se musí rozhodnout kdo s kým bude spát. Na zájezdu byly sice většinou manželské páry, a všichni na to přistoupili. Bohužel až na jednu čipernou důchodkyni, vdovu, která si na zájezd přibrala svého přítele. Ta prohlásila, že její přítel je nemocný, bere léky, a ona musí být v noci s ním. Když jsme s tím nesouhlasili, vytrhla klíč od dvojlůžkového pokoje manželovi z ruky a nechtěla mu ho vrátit. Manžel se s ní nechtěl přít a ustoupil jejímu požadavku. A pak nastal problém - stále nám to po těch trojicích na pokoji nevycházelo...
Já jsem se nakonec na noc přidala ke dvěma dívkám, učenkám z rytebny, , a manžel musel vzít zavděk pokoj se dvěma mladičkými novomanžely, kteří si prý do Paříže vyjeli na svatební cestu.
A jak to dopadlo? Já jsem strávila noc v pohodě, ale manžel? Asi kolem jedné hodiny v noci jsem vyšla ne chodbu (na WC) a co nevidím? Manžel tam sedí a klimbá v křesle. "Proč tu sedíš oblečený a nespíš?", ptám se ho. "Ále..." povídá, "Já mám lehátko nahoře, jako pánbůh tam trůním nad těmi novomanželi, a oni pořad nespí, a nespí.. Nechci je rušit - a tak tu čekám až oba konečně usnou." .Ach jo, tož tak dopadne člověk, vedoucí zájezdu, když je slušný a ohleduplný k druhým...
A to je několik mých bizarních zážitků z našich prvních zájezdů do „kapitalistické ciziny.“ Nebylo to vůbec jednoduché, jezdili jsme tam bez peněz, bez zkušeností, bez znalosti jazyků. Není se co divit, že nás, Čechoslováky, tenkrát považovali za „paštikáře,“ za ty, co si sebou vozí na dovolenou pecny chleba, masové konzervy, paštiky a řízky.
Ty doby jsou již naštěstí dávno za námi a my se již od ostatních turistů asi příliš nelišíme. Přežili jsme to – a buďme rádi, že dnes již nemusíme jezdit do světa jen virtuálně, prstem po mapě.. Ještě aby už nás ten covid-19 přestal zlobit...
Krásnou letošní dovolenou vám přeji.
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Klaus vystupuje k dvacátém výročí vstupu do EU. Vydá se opět i na Blaník
Přímý přenos Exprezident Václav Klaus vystoupí při příležitosti dvacátého výročí vstupu České republiky do...
Skotský premiér Yousaf po roce rezignoval, doplatil na rozchod se zelenými
Skotský premiér Humza Yousaf v pondělí oznámil rezignaci. Po ukončení koaliční spolupráce jeho...
Jak se chystá převrat. V Německu začal proces s Říšskými občany
Z členství v teroristické organizaci a z přípravy vlastizrádného aktu se od pondělka před soudem ve...
Vyšetřování Vrbětic končí. Nemůžeme očekávat spolupráci Ruska, řekl Rakušan
„Je prokázáno, že oba výbuchy provedli příslušníci ruské zpravodajské služby GRU. Jejich motivem...
V klidu a směrem k jihu ...
Číhošť, okres Havlíčkův Brod
2 497 000 Kč
- Počet článků 332
- Celková karma 22,21
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz