Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Moje první cesta do zahraničí

Cestování do zahraničí, byť do spřátelené země jako byla NDR, byla tehdy pro obyčejného českého občana  událostí. Kdysi jsem byla jako prům. návrhářka vyslána na služební cestu do Lipska,  na Mezinárodní veletrh spotřebního zboží. 

Nejela jsem tam sama, ale cestovali jsme ve trojici, s jedním starším kolegou -technologem a s dosud mně málo  známou spolupracovnicí, která nijak neskrývala, že byla  pověřena jakýmsi dohledem nad námi. Ta soudružka byla věčně zamračená, svoji důležitost dávala patřičně najevo.

Každý z nás měl dle tehdejších  regulí povolenou sumu vyměněných východoněmeckých marek, kterou měl zapsánu v celním prohlášení. Měl tam také uvedeny všechny svoje  cennosti,  jako byl  snubní prstýnek, náušnice a podobně... Cestou tam i zpět se  kontrolovalo, zda je všechno  v pořádku – a  jestli zakoupené  zboží s tou povolenou sumou vyměněných financí souhlasí..

Do NDR jsme cestovali nočním rychlíkem ve spacím voze, kolega v pánském kupé, my dvě v dámském. Starší kolegyně na lehátku dole, já nahoře. Na hranicích v Děčíně se rychlík na nějakou dobu zdržel,   policisté  cestujícím zkontrolovali  cestovní pasy a celníci celní prohlášení. A již  tam tenkrát nastal problém. V našem voze s námi cestovali i  dva,  podle dialektu, mladí Ostraváci - oba v nápadně  rozjařeném stavu. Na žádost celníka o předložení celního prohlášení se jeden z nich vesele  zeptal: „Pane celník, chcete vidět jedno celní prohlášení, anebo obě dvě?“ „Vy máte skutečně dvě?“ na to celník. Když cestující přisvědčil, celní mu přísně pravil: „Vystupte si tedy okamžitě  z vlaku!“ Podroušený mladík   se vzpouzel, jeho kolega se ho zastával,  ale nic naplat,  nakonec museli potupně  vystoupit oba. Při odjezdu nám z peronu jen rozpačitě zamávali.

V Lipsku jsme měli  zajištěno ubytování v jedněch  vysokoškolských  kolejích, které byly v tu dobu volné.  Prohlédli jsme si město, výstavní pavilony,  navštívili jsme  obchodní dům, kde jsme si koupili nějaké suvenýry a  dárky pro rodinu. Zboží, i toho atraktivnějšího, bylo tenkrát v NDR o poznání víc než u nás, protože východoněmecké obchody byly zásobovány i  tehdejší Německou spolkovou republikou.

A jak to bylo tehdy zvykem pro našince, kterým se poštěstilo  jet na Západ, každý  si  s sebou tajně vezl i  nějaký ten dolar či marku navíc, aby si tam mohl „přilepšit“ – a koupit  si něco, co u nás nebylo k sehnání. A pak na hranicích trnul jestli se na to nepřijde.  Vzpomínám, že jsem také měla nějaké finance navíc, ale málo... Stačilo mi to koupit dcerce kousek pěkně vybarvené kárované látky na halenku, synovi hračku, manželovi  vinnou klobásu,  pro sebe béžovou kanavu na vyšívání a ruční šlehač na omáčky. (Ten se mi ale bohužel brzy pokazil).  

To, co jsem  koupila, jsem si večer na koleji pečlivě zapsala do celního prohlášení, doufajíc, že na to, co tam je  navíc,  celníci nepřijdou. Přespali jsme v kolejích a příští den odpoledne jsme se vraceli domů.  Cestovali jsme zase lůžkovým vozem tak  jako před tím, já v kupé na lehátku nahoře, moje nabručená, přísná  kolegyně na lehátku dole. Těsně před hranicí  ČSSR nás průvodčí vlaku upozornila, abychom si připravily pasy a celní prohlášení  pro celní a pasovou kontrolu.  Chtěla jsem si  vše přichystat, cestovní pas byl  v kabelce, ale ouha, celní prohlášení nikde... Hledala jsem  ho po kapsách, v cestovní tašce,  ale marně...  No, asi mi při vypisování spadlo pod stůl a já je  na kolejích  zapomněla. Hrůza... Co když  mě  němečtí policajti na hranicích vykážou z vlaku  jako předevčírem ti čeští ty dva bujaré  Ostraváky?

V našem kupé se záhy objevila  přísná uniformovaná paní  připomínající bachařku,  a já trnula hrůzou jak to dopadne. Ale považte – ona svoji pozornost nezaměřila na mne, ale na mou starší kolegyni  dole pode mnou, ale  hlavně na její objemné zavazadlo - a přikázala jí všechno  z něho vysypat.  Pak se chvíli na něčem domlouvaly,  pak něco sepisovaly, a když mělo přijít na kontrolu mého  celního  prohlášení uniformovaná paní se s  pozdravem "aufvídrzén" rozloučila a opustila kupé. To jsem si oddechla...

Tož to byla moje první cesta do zahraničí... Z pěkné  zeleno-červené kostičkované  bavlněné látky jsem dcerce tenkrát ušila halenku,  z kanavy jsem vyšila křížkovým stehem ubrousek  na stůl  - ještě  jej  někdy o svátcích používám.

Cestování  bylo i tak zajímavé, ale  tu dobu  věčného kádrování,  strachu a kontrol na hranicích  si již nikdy nepřeji.  A nepřeji ji ani vám.

 

Potisk  rybky

 

Autor: Mirka Pantlíková | sobota 15.5.2021 20:17 | karma článku: 23,65 | přečteno: 689x
  • Další články autora

Mirka Pantlíková

Znáte Baťovo město Zlín?

Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.

19.4.2024 v 19:38 | Karma: 18,49 | Přečteno: 454x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Moje vzpomínka na ten den...

Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.

13.4.2024 v 15:04 | Karma: 25,68 | Přečteno: 889x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Můj nešťastný pátek v UNI Hobby

Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...

29.3.2024 v 15:27 | Karma: 24,08 | Přečteno: 690x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Jak jsme slavili MDŹ

V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.

8.3.2024 v 18:13 | Karma: 20,57 | Přečteno: 552x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Smutný konec roku 2023

Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.

24.12.2023 v 13:26 | Karma: 24,93 | Přečteno: 937x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Ministr Rakušan vystoupí na tiskové konferenci. Promluví o aktuální situaci

29. dubna 2024  12:20

Přímý přenos Ministr vnitra Vít Rakušan promluví na pondělní tiskové konferenci o aktuálních tématech. Vyjádřit...

Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila

29. dubna 2024  11:12,  aktualizováno  12:08

Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...

Většina práv jako u manželů a přiosvojení dětí. Pavel podepsal zákon o svazcích LGBT+

29. dubna 2024  12:07

Stejnopohlavní páry budou moci od příštího roku uzavírat partnerství s většinou práv, jaká mají v...

Do zahradního jezírka u Berouna spadlo batole, vrtulník ho převezl do Prahy

29. dubna 2024

V Hlásné Třebani na Berounsku spadlo v neděli rok a půl staré dítě do jezírka u rodinného domu. Na...

  • Počet článků 332
  • Celková karma 22,21
  • Průměrná čtenost 719x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik