Trable s troubou, „zarachem“ a koronavirem
Svatební frekvence byla tehdy značná, vzpomínám, že tam již čekalo několik svatebních párů. Trvalo dlouho než jsme se dostali na řadu. Mezitím se mi udělalo nějak "šoufle" (a není se co divit) a já jsem musila na chvíli na vzduch. Kvůli tomu dlouhému čekání mi zvadla i ta krásná svatební kytice z orchidejí, na kterou jsem byla tolik pyšná.
Rozhodla jsem se, že k tomu našemu slavnému výročí tentokrát upeču piškotový dort. V pátek dopoledne jsem se do toho pustila. Zapnula jsem si naši zánovní pečící troubu, a zatím než se rozehřála, našlehala jsem v míse vajíčka s pískovým cukrem, do toho jsem přidala mouku, lžičku kakaa, a pak jsem těsto nalila do vymazané dortové formy. Chtěla jsem ji strčit do rozpálené trouby, ale ouha…. Trouba byla úplně studená, ani známky, že by se chtěla zhostit svého úkolu. Ach jo, co s tím? Zavolala jsem manžela, ať se na to koukne. Otvírá troubu a tvrdí, že to bude jen nějaká malá chybka - prý jestli jsem si pořádně přečetla návod k obsluze. Samozřejmě že přečetla, ale jen zběžně, tak jako vždycky.... (Na dlouhé studování návodů k elektrospotřebičům nemám trpělivost). Mezitím co manžel hledal v šuplíku návod k obsluze, úsilovně jsem přemýšlela jak situaci řešit. Našlehané piškotové těsto v dortové formě nepočká. Volám sousedce ve horním patře jestli bych si mohla upéct dort v její troubě. Je hodná, souhlasí - prý ať přijdu - troubu už zapíná... Přiběhla jsem s těstem - i s rouškou na obličeji. (Ona ji měla také, světle modrou jako já).
Postěžovaly jsme si navzájem na problémy s koronavirem a po chvíli jsme dortový korpus v její troubě úspěšně upekly. Když jsem s ním přiběhla pátky do našeho bytu, naše pečící trouba už zase vesele fungovala a muž pravil: „To jsi celá ty, nikdy si nic pořádně neprostuduješ a pak máš problémy. Vpředu je bezpečnostní pojistka - dotykové tlačítko, tys o ně asi zavadila a troubu zamkla.“ Asi měl pravdu, a tak jsem mlčela. Jen jsem si v duchu sebekriticky povzdychla : "Tož teď máme v kuchyni trouby dvě, jedna z nich je ta pečící..."
Než mi kakaový korpus zchládl, upekla jsem ještě jeden, světlý korpus, pak jsem je spolu slepila krémem s příchutí kávy, nahoru dala polevu, ozdobila jej a uložila ho do ledničky. V sobotu, v den našeho výročí, jsem uvařila slavnostnější oběd – a potom, při kávě, jsme s manželem dort ochutnali. Byl dobrý.
Odpoledne nás navštívil vnuk s manželkou a malou pravnučkou. Dovnitř do domu kvůli koronaviru nemohli, bavili jsme se s nimi jenom z balkonu. Připili jsme si s nimi na zdraví mandlovým likérem a do krabičky jsem jim dala kus toho piškotového dortu, prý si ho při kávě snědí doma.
Pravnučce se v kočárku nelíbilo, postavili ji vedle do trávy – a pak již nechtěla zpátky. Vnuk tvrdil, že je venku na trávě po prve a bylo to na ní znát. Všechno ji zajímalo, všechno si musila osahat. Nejvíc sejí ale líbily bílé sedmikrásky zatím nesměle vykukující z nízké trávy.
Po odchodu mladé rodinky nám přivezla naše snacha potraviny. My s manželem máme v tuto dobu kvůli věku „zaracha,“ neměli bychom prý příliš vycházet z domu. Běžné nákupy nám tedy obstarávají naši příbuzní, děti a vnuci. Sami se nám nabídli – a zlobili by se, kdybychom to nedodržovali. Ach jo... Takže nikam nechodíme a sedíme doma. Mně to až tolik nevadí, ale manžel, který je zvyklý stále někam chodit, nejraději na zahrádku, je z toho nervózní. (Snad by tam i mohl - nebýt souseda z vedlejší chaty, který i přes varování navštívil se zájezdem Horní Rakousko, teď ve vedlejší chatě tráví nařízenou karanténu…)
To jsou problémy… A moje rada proti stresu: Najděte si nějakou zajímavou činnost, která vás zcela pohltí. Pak zapomenete na všechny ostatní problémy a trable - i možná i na ten nešťastný koronavirus... Hlavně se musíme sami chránit před nákazou - a tím chránit i druhé. Buďme optimisty. Všechno přece jednou skončí – i ta pandemie, i když to možná ještě “chvíli“ potrvá.
Přeji vám pěkné jarní dny, hodně zdraví - a veselou mysl.
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 21,09
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz