„A co ty tam děláš na tem stromě? Okamžitě slez!“
Tatínek pracoval na dráze a nějaký rok jsme bydlili ve strážním domku v Polance nad Odrou. Od Ostravy tam kolem domku jezdil jeden vlak za druhým. Těm osobním jsme s mladší sestrou mávaly, vagóny náklaďáků, plné uhlí nebo briket, jsme spolu počítaly. (Já jsem tenkrát chodila už do čtvrté, ona teprve do první třídy). Pamatuji si, že jsem jednou těch vagonů napočítala 72.
Pak jsme se po dvou letech vrátili zpátky na Slovácko. Měli jsme ještě malou sestřičku a maminka měla strach, že nás jednou všechny přejede vlak, koleje byly jen pár metrů od domku. Jednou při projíždění rychlíku zůstalo na kolejích naše stádečko jedenácti husí. Zajímavé bylo, že husy se těsně před projíždějícím rychlíkem rozlétly na všecky strany, jen jedna chudinka - kejhalka to nestihla. Zůstala sedět v kolejišti a dostala při projíždění vlaku asi ránu do hlavy – když odjel, motala se jako opilá. Byl z ní nedělní oběd, který mi ale tenkrát, kvůli tomu jejímu úrazu hlavy, vůbec nechutnal.
Koncem června, a začátkem července, jsme trhali ve vinohradu višně, maminka je zavařovala a také je dávala na moji oblíbenou "litou" buchtu s posypátkem. Zavařovala také rybíz a angrešt. Rybízové víno se u nás nedělalo, to jsme měli tak leda z vinných hroznů. Menší vinohrad v Novince měl na starosti tatínek, však to byla jeho chlouba, pečlivě se o něj staral. Ale byly s ním potíže, zjara mu mladé „hlavičky“ vinné révy okusovali divocí králíci, kteří přebývali v křovinaté mezi u vinohradu, v létě ho zase musil chránit před nálety špačků. Někdy jich byla celá veliká hejna. Po vinohradu rozvěsil lesklé alobalové třepetalky, ale těch se zlodějíčci - špačkové ani trochu nebáli, brzy si na ně zvykli a svůj „desátek“ hroznových bobulí si vždycky ukořistili. Té šťávě z vylisovaných hroznů bylo nejlíp až v několika sudech ve sklepě. Tam ji chodil tatínek koštovat – jestli správně kvasí. Sedával na židličce u beček, pokuřoval a meditoval... Vinobraní bývalo v září, (letos je kupodivu o měsíc dřív), pak se hrozny zpracovaly, a hotové bývalo až v listopadu, o martinských hodech…To se již nalévalo do pohárků. Nejvíc mi chutnalo tatínkovo červené, frankovka.
O žních se trhávala jablka, žňovky, kterým se u nás také říkalo štrůdlovky, protože byly velice vhodné na jablkový závin. Měly měkkou slupku, která se nemusila krouhat. No, a na ta kyselavá zelená letní jablíčka mám jednu poněkud trapnou vzpomínku.
Dole pod vinohrady, u sklepů, bylo několik rozložitých stromů jabloní, těch žňovek, které patřily obci. Kdo ale měl z občanů zájem, mohl si od národního výboru některý z těch stromů, za mírnou cenu 50 korun, odkoupit, a po dozrání jablek si je otrhat. (Což rodiče, už i kvůli nám, dětem, každoročně praktikovali). Jednou, na konci června, jsem se v pátek večer vrátila z Brna (studovala jsem tehdy na ŠUŘ), a dostala jsem chuť na jablka - a že si jich tam půjdu pár natrhat… A jak si tam v klidu (potmě) sedím v koruně stromu, vidím že s vrchu po cestě jde jakýsi strýc s čaganem. Zastavil se pod jabloní, koukl se nahoru, a rázně spustil:
„A co ty tam děláš - na tem stromě na cizích jabkách? Okamžitě slez!“
„A co bych já, strýcu, slézala ze stromu, když sú ty jabka naše?“
„A tak proč jich potom trháš potmě jak zloděj?“
„No protože jsem nebyla odpoledne doma, byla jsem v Brně na internátu, a včíl jsem na ně dostala chuť…“
No - nakonec jsem mu to přece jen vysvětlila - a strýček Světnička, jak jsem ho poznala podle hlasu, potom dál spokojeně pokračoval k domovu.
Když odešlo léto s letním ovocem, meruňkami, broskvemi, višněmi, jablky, hruškami a nastal podzim - a s ním sbírání hroznů, trhání švestek a rážení ořechů, nastala jiná práce, jiné problémy. Ale o tom zase až někdy příště...
Teď už toho psaní ale opravdu zanechám, musím vařit kynuté meruňkové knedlíky, posypané tvarohem, oslazené cukrem a polité máslem. Ňam, ňam...
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 20,53
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz