A protože podobné záležitosti v našem městě, už i kvůli parkování, řešíme neradi, rozjeli jsme směrem na Vizovice. Zastavili jsme až ve Vsetíně u řady prodejen před hotelem Vsacan, ale kupodivu ani tam místo k zaparkování nebylo. Vystoupila jsem tedy z vozu a manžel odjel hledat jiné parkoviště. Když se vrátil, prošli jsme si tu řadu obchodů, ale nic vhodného jsme tam neobjevili. Při sledování času jsem zjistila, že mi stojí hodinky a chtělo by to koupit novou baterku. Manžel mě upozornil, že jedno hodinářství je hned za rohem, ale tam nám řekli, že baterky nevyměňují a poslali nás do hodinářství na náměstí.
Dobrá, zajdeme tam a poohlédneme se i po prodejně dárkového zboží, ve které bychom mohli pořídit nějaký ten zajímavý svatební dar... Hodinářství jsme našli, baterky do hodinek tam vyměňovali, prý si pro ně máme přijít za půl hodiny. Dobrá, zatím někde poobědváme a pak se pro ně zastavíme. Poblíž hotelu jsme si ve vietnamské restauraci dali kuřecí špízy se smaženými brambůrkami - byly docela chutné. A pak že si zajdeme pro ty hodinky... Manžel pravil, že jsou v hodinářství hned za rohem Vsacanu, mně to bylo sice jaksi divné, ale nepřemýšlela jsem o tom.
"A máš lístek od těch hodinek?" ptám se ho.
"Nemám,“ řekl, „vzala sis ho ty.“
Šmátrám tedy v kabelce a konečně jsem vylovila jakýsi mrňavý zelený lísteček s cenou 180 Kč.
„Je možné,“ divím se, „že baterka do obyčejných hodinek je tak drahá?“
Diví se tomu i můj muž - a já se na to prodavačky při předkládání lístku nesměle ptám...
„Ale,“ diví se zase ona, “za prve, ten zelený lístek není od hodinek, ale od opravy bot, a za druhé, u nás baterky nevyměňujeme, poslala jsem vás přece do hodinářství na náměstí... “
Ach jo, to je ale trapas... A může za to samozřejmě, jako vždycky, manžel. Zapomněl, že jsme byli v jiném hodinářství - lístek od opravy hodinek jsem neměla já, ale on, našel ho ve své peněžence... A navíc - nebyl zelený, ale bílý... On ale protestuje, tvrdí, že za to mohu já, měla jsem si toho lépe všimnout...
"No, nevadí, i mně se to občas stává", dodávám smířlivě, "aspoň jsme rozesmály všechny ty cérky za pultem..." Namísto té jedné tam stály najednou tři... :-)
Pak už jsme vyzvedli v hodinářství na náměstí opravené hodinky (80 Kč) a dokonce se nám povedlo koupit i ten zajímavý svatební dar. Sadu kávových, originálních porcelánových hrníčků - a každý z nich byl výtvarně pojednaný jinak, s různými dekory. Líbily se nejen nám, ale posléze i podarovaným novomanželům. Na závěr výletu jsme se ještě pokochali krásnou jarní přírodou Javorníků, zastavili se i u vodní nádrže Stanovice, pozdravili rodinku čápů, která každé jaro hnízdí na elektrickém sloupu u silnice před obcí Huslenky, a pak jsme již ujížděli domů.
Tuhle jsem něco hledala v kabelce. Sáhnu do boční kapsičky - a tam jakýsi kamínek. Vyndám ho na světlo a nestačím se divit. Zlatý zub, zřejmě stolička..(Nález to poněkud žinantní). Ale jak se tam dostal? Pak jsem si vzpomněla... Když jsme tehdy brouzdali městem a sháněli ten svatební dar, něco se přede mnou na chodníku zalesklo... Zvedla jsem to a dala do kabelky. A on to byl zub... Kdo ví jak se na ten chodník dostal... Že by tam ten chudák, jeho majitel, dostal od někoho do zubů?
Poznámka: A ten zelený lístek byl samozřejmě od bot. Dala jsem si tam před pár dny opravit lodičky, samozřejmě na tu svatbu. .