Trocha vánoční poezie

a nostalgie nikoho nezabije... Když jsem byla malé dítě vždycky jsem si přála, aby mi Ježíšek "nadělil" pod stromeček nějakou knížku. A Ježíšek mé přání většinou respektoval, vždycky tam nějaká byla. 

Jen jednou na to zapomněl, to jsem obrečela - a pak se nade mnou smiloval a přinesl mi ji dodatečně, až po Štědrém dnu. Vzpomínám,  že to byly Karafiátovi Broučci, tehdy za války sice jen  brožované (v měkkých s deskách), ale s pěknými barevnými ilustracemi.

Z počátku jsem  dostávala  různá leporela s jednoduchými říkadly, později objemnější knížky s básničkami. Neuměla jsem ještě číst a proto jsem prý obtěžovala rodiče, aby mi je znovu a znovu četli, až jsem je uměla nazpaměť. Do dneška si některé z nich pamatuji… Některé z básniček  byly o Vánocích,  z nich jednu  nosím v hlavě dodnes. Kdo byl jejím  autorem, nevím.

Vánoce, Vánoce veselé, konečně přišly jste k nám –

v nádheře sněhu přeskvělé, jež svádí k plesům a hrám.

Stromeček plný dárečků daly jste dětičkám všem,

buď sláva Bohu na zemi, rájem je celičká zem.

Za mého útlého dětství byly  ještě  povinné hodiny  náboženství. Před Vánocemi  nás pan farář připravoval na vánoční besídku, která bývala v evangelické modlitebně na Stědrý den odpoledne. Tam každé z nás musilo na stupínku u rozsvíceného stromku přednést nějakou  básničku. Moje  básnička, kterou mi pan farář kdysi vybral, byla tato:

Pojďte všichni touto cestou, cestou jedinou,

i to ptáče Pána chválí písní nevinnou.

Poklekněte u jesliček – mír a pokoj vám

dítě se tu narodilo, Ježíš Kristus sám.

Ve škole jsme se před Vánoci učili různé básničky - vzpomínám hlavně na  tu od Jaroslava Vrchlického, Vánoce, kterou jsme museli umět nazpaměť, ale  moje nejmilejší vánoční báseň je ta od básníka Fráni Šrámka: 

P R O S I N E C

Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou. 
Vánoční země je mým cílem. 
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž, 
až noční půjdu tmou.

Tu ztichnu tak, jak housle spící, 
a malý, náhle, dětinný, 
a v rukou žmole beranici, 
včarován v ticho mýtiny, 
tu budu blízko již. A budu ještě blíž, 
svých slz až přejdu bystřiny.

Mír ovane mne, jak by z chléva, 
v němž vůl a oslík klímají, 
světélka stříknou zprava, leva, 
noc modrá vzlykne šalmají, 
tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již, 
snad pastýři mne poznají...

KRÁSNÉ, ROMANTICKÉ VÁNOCE VÁM PŘEJI...