Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vůně lipového květu (1) Moje dědina

16. 03. 2017 13:41:58
„Babičko, za starých časů nebyly televizory a ty jsi spávala na peci“? ptal se mě kdysi náš malý vnuk... „Chlapče, televize tehdy opravdu nebyla, ale na peci spávala snad ještě tvoje prababička“...

Ale i když tehdy na dědině televizorů, ani počítačů nebylo a namísto vysedávání před obrazovkou se více četlo, měli jsme od jara do zimy o zábavu postaráno. Jen co se po Velikonocích trochu oteplilo, shodili jsme punčocháče a chodili naboso. A v létě úplně bosky. Vždyť prosluněný prach na cestě tak příjemně hřál... Občas jsme sice šlápli do něčeho ještě teplejšího, to nám ale nevadilo, byly to jen proslulé koňské „kobližky“ nebo kravěnce. Horší už byl skopnutý palec. Ten jsme si začerstva zasypávali rozehřátým prachem, aby se brzy zahojil. A kupodivu to někdy zabíralo...

Od rána do večera jsme byli na ulici, pobíhali jsme mezi kvetoucími keři a stromy, ale o tom co je to pylová alergie, kterou dnes trpí tolik dětí, jsme neměli ani potuchy. Domovu jsme se pokud možno vyhýbali, protože tam nás čekalo jen plno úkolů: „Máš napsanou úlohu? Skoč k Řihákovi pro kvasnice a zastav se zrovna u Crlíka pro chleba, zajdi s kýblem do „dědiny“ pro vodu, vezmi si tašku a běž natrhat kopřivy pro kuřátka, pozametej dvůr “ - a tak podobně. Ty domácí povinnosti nás sice později neminuly, a za naši nepovolenou domácí absenci nás čekalo pokárání, občas i pořádný lepanec, ale ten kousek času, utržený jen tak pro naši zábavu, nám opravdu stál za to...

A naše dětské hry? Děvčata si spolu na ulici hrála s barevnými, gumovými míči „školku“, skákala přes švihadla, kluci zase šprtali do důlků různobarevné hliněné kuličky, na hřišti se honili za odřeným kopačákem, anebo stříleli vlastnoručně vyrobeným prakem. (Někdy se povedlo i do okna - to pak byla mela...). Strefovat se na ptáčky však bylo přísně zakázáno, trestalo se to i dvojkou z chování. A pokud někdo z hochů přinesl prak do školy, byl mu třídním učitelem okamžitě zabaven.

Za deštivého počasí se změnila prašná cesta mezi chalupami v rozblácenou čvachtanici plnou kaluží a výmolů. Před budovou naší trojtřídky pak stávala žákovská služba, která nám kontrolovala podrážky bot, aby se dovnitř nenanosilo bláto. Proto, abychom se příliš nezamazali, kradli jsme se cestou do školy jako zloději těsně kolem podrovnávek chalup, po úzkých chodníčcích z červeně natřených cihel. To ale zase nerady viděly tetičky, jak nás zmerčily, už nás hnaly...

Brzy z jara jsme z nařízení pana řídícího sbírali chrousty... (Těch bylo tehdy hrozně moc). Denně jich každý z nás musil donést nejmíň dvacet, což se bedlivě sledovalo. Za chladných ranních rozbřesků jsme je setřásali z ovocných stromů a úlovek nosili do školy. Před školní budovou nám je žákovská služba počítala a házela do velkých dřevěných škopků s vodou. Předháněli jsme se kdo jich nasbírá víc, ale bezpečně vedli ti, co měli vinohrady s ovocnými stromy - meruňkami, broskvemi a jabloněmi...

S postupem jara jsme měli za úkol sbírat léčivé byliny - podběl, jitrocel, řebříček, heřmánek (patáčky), kopřivu – hluchavku. Značná pozornost školy byla rovněž věnována sběru lipového květu – lipáčí a květu černého bezu, „koziček“. Sušili jsme je na rozložených plachtách na školní půdě. To se nám líbilo, vypadalo to tam tajemně... V tu dobu byla vůní sušených bylinek, a hlavně „koziček a „lipáčí“, provoněna celá naše škola.

Pokračování ...

Autor: Mirka Pantlíková | čtvrtek 16.3.2017 13:41 | karma článku: 13.83 | přečteno: 396x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

První zájezd do kapitalistické ciziny

Dnes již není pro nás problémem vypravit se na dovolenou kamkoli ve světě. Samozřejmě jen tam, kam nám naše finance dovolí... Dávno je doba, kdy nám to dovoleno nebylo.

20.7.2017 v 13:57 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 745 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Výlet do Hostýnských vrchů

Takzvaná tropická vedra, která nás sužovala ke konci června a začátkem července, byla opravdu úmorná... Byla dobrá tak leda ke koupání na koupališti, nebo v nějakém čistém, hygienicky nezávadného rybníčku, nebo přehradě...

9.7.2017 v 16:59 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 510 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Takže, dnes dostaneme vysvědčení…

„Sláva, dnes je poslední červnový den, končí školní rok, dostaneme vysvědčení – a šmytec. Konec trápení, začínají nám prázdniny...“

30.6.2017 v 12:25 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 312 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Výlet do Těrchové a Vrátné doliny

Koncem července 2013 jsme si s manželem vyjeli do blízkého zahraničí, na Slovensko. Ráda na to vzpomínám - a protože mám k dispozici i nějaké fotografie a videa, podělím se s vámi...

20.6.2017 v 15:41 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 480 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Požadují, ale neptají se, co oni sami

Pranostika mluví jasnou řečí. „Svatá Anna, chladna zrána.” Ochladilo se, to jo, ale nic dramatického. Běžné středoevropské léto.

26.7.2017 v 15:17 | Karma článku: 19.91 | Přečteno: 372 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pohled z okna

Dnes ráno jsem se probudil do krásného dne. Pohled z okna byl úplně jiný, než ten, na který jsem zvyklý. Místo protějšího domu nádherná obloha, moře a mé uši navíc registrovaly úžasný klid.

26.7.2017 v 7:50 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 188 | Diskuse

Jan Jílek

Tak trochu o česneku i válce

Smazal jsem blog, kde jsem se pokoušel adorovat editory, které používám na psaní. Dělo se tak pod vlivem sledování své lásky, která provádí korekturu jedné diplomové práce v LibreOffice.

25.7.2017 v 14:07 | Karma článku: 14.39 | Přečteno: 405 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Já bych ty internety (ne)zakázala

I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.

25.7.2017 v 6:45 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 565 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VIII.

Už zase prší, ale nevadí. Zábavy i tvůrčí práce je dost. V chomutovském Sushi baru jsem si dala polévku Pho a vrátila se k voskovým barvám, z nichž se dělá enkaustika. Je to výtvarná metoda pro každého. Není třeba umět kreslit.

24.7.2017 v 20:09 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 140 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 13.20 Průměrná čtenost 691

Povoláním výtvarnice, kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, i o politiku. V blogu naleznete mé postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě i mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.