Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Kdyby nebylo Fanynky, nebylo by srdce“.

11. 02. 2017 20:08:46
Existuje vroucnější vyznání lásky než jsou tato slova? Napsal ji na zadní stranu listu s kresbou obličeje své milované dívky víc jak před 160 lety jeden z našich nejvýznamnějších umělců 19. století, malíř a ilustrátor Josef Mánes.

Josef Mánes (1820 - 1871) pocházel z rozvětvené malířské rodiny. Základy malířství získal od svého otce Antonína Mánesa, malíře romantických krajin. Po dovršení patnácti let se stal řádným studentem pražské Akademie výtvarných umění, později kolem roku 1844 odešel studovat do Mnichova. V tu dobu zemřel jeho otec Antonín Mánes a situace rodiny se velmi zhoršila. Starost o Josefa, o jeho malířsky nadaného, o osm let mladšího bratra Quida a nemocnou matku Magdalenu, převzala jejich nejstarší sestra Amálie (*1817). Vzdala se svých malířských ambicí, začala soukromě vyučovat kreslení dívky ze zámožných rodin a tím finančně podporovat Josefa i celou rodinu.

V roce 1847 dokončil Josef Mánes svá studia v Mnichově a vrací se do Prahy. Stal se členem Jednoty výtvarných umělců a později jako první předseda výtvarného výboru Umělecké besedy se zúčastnil většiny jejich kulturních a osvětových aktivit. Na mladé umělce měly tenkrát vliv i tehdejší bouřlivé události roku 1848.

Kolem roku 1850 odejel mladý malíř na pozvání hraběte Sylvy - Tarrouccy na jeho zámek v Čechách pod Kosířem na Hané. Tam u svých příznivců přechodně pobýval téměř po dvě desetiletí. Podnikal odtud cesty do ostatních krajů Moravy i Slovenska, (navštívil i Polsko), kde studoval venkovské typy a jejich kroje.

Josef Mánes byl člověk nepraktický. I když byl velmi nadaný a pracovitý, měl vinou své neobratnosti velké problémy se získáváním zakázek. Rodina Mánesových se ustavičně potýkala s nouzí. U malíře se později začaly projevovat známky duševní choroby, v roce 1870 si ho sestra Amálie odváží z Hané domů do Prahy... V prosinci 1871 malíř umírá. Pohřebního průvodu se zúčastnili jeho přátelé, studenti akademie i prostí pražští občané.Pohřbu se účastnila i hezká plavovlasá dívka v černých šatech. Pomalu přistoupí k rakvi a položí na ni vavřínový věnec. 20letá Josefína, Mánesova vlastní dcera. Jan Neruda prý tehdy o Josefu Mánesovi řekl: „Neumřel“... „Ušlechtilý člověk neumírá“.

Po návratu mladého malíře Josefa Mánesa ze studií v Mnichově (1847) žilo v jejich domě děvče, asi dvacetiletá služebná Františka Šťovíčková. A jak už to mezi mladými lidmi bývá, s malířem Josefem se do sebe zakoukali - a jejich láska nezůstala bez následků... Josef Mánes se s ní hodlal oženit, ale Amálie, která od začátku jejich vztahu nepřála, se přes jeho protesty postavila rozhodně proti a za jeho nepřítomnosti poslala služebnou Fanynku k příbuzným na venkov.

Josef se s tím nechtěl smířit, ale ona mu řekla: „Kdyby sis ji vzal, uživíš sebe a ji s dítětem? Kde máš zakázky - a kde hotové obrazy abys je prodal? Nebýt mých hodin kreslení umřeli bychom všichni hlady. A nakonec přijdu o práci i já, vyženou mě, protože můj bratr má dítě se služkou. A konec bude i s tvým talentem... Kde vezmeš sílu a čas na další studium, na jeho rozvíjení, na tvoje cesty za malováním"?

Tak dlouho do něj mluvila, až Josef Mánes resignoval. S Fanynkou se ale loučil velmi těžce. Tehdy vzal do ruky tužku a na lístek nakreslil její tvář. Pak lístek s kresbou obrátil a na zadní stranu napsal zoufalé vyznání: „Kdyby nebylo Fanynky, nebylo by srdce ̈.

Františce Šťovíčkové se v roce 1850 narodila dcerka, kterou nechala pokřtít po otci jménem Josefína. Po několika letech kdosi zaklepal na dveře Mánesova pražského atelieru. Vešla do něj Fanynka a vedla za ruku děvčátko. „To je Josefinka, volají na ni Pepičko, Josefe“.

Mánes děvčátko objal a pak ji kreslil... V rysech jejího obličeje poznával i svoji tvář. Pak nakreslil i její matku Františku - byla stále krásná...

(Některé informace jsem získala z knihy Františka Kožíka Josef Mánes).

Autor: Mirka Pantlíková | sobota 11.2.2017 20:08 | karma článku: 11.92 | přečteno: 318x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

První zájezd do kapitalistické ciziny

Dnes již není pro nás problémem vypravit se na dovolenou kamkoli ve světě. Samozřejmě jen tam, kam nám naše finance dovolí... Dávno je doba, kdy nám to dovoleno nebylo.

20.7.2017 v 13:57 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 745 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Výlet do Hostýnských vrchů

Takzvaná tropická vedra, která nás sužovala ke konci června a začátkem července, byla opravdu úmorná... Byla dobrá tak leda ke koupání na koupališti, nebo v nějakém čistém, hygienicky nezávadného rybníčku, nebo přehradě...

9.7.2017 v 16:59 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 510 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Takže, dnes dostaneme vysvědčení…

„Sláva, dnes je poslední červnový den, končí školní rok, dostaneme vysvědčení – a šmytec. Konec trápení, začínají nám prázdniny...“

30.6.2017 v 12:25 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 312 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Výlet do Těrchové a Vrátné doliny

Koncem července 2013 jsme si s manželem vyjeli do blízkého zahraničí, na Slovensko. Ráda na to vzpomínám - a protože mám k dispozici i nějaké fotografie a videa, podělím se s vámi...

20.6.2017 v 15:41 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 480 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Karla Bennett

Nikdy neni pozde zmenit svuj zivot.

"Laska kvete v kazdem veku a nikdy neni pozde zmenit svuj zivot," rekla mi moje kamaradka "S", kdyz pred dvanacti lety potkala o devet let starsiho 59ti leteho cerstveho vdovce.

25.7.2017 v 21:29 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 516 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak uskutečnit své sny

Jak přijít na to, co vlastně od života chci? Jak najít odpověď na otázku, kterým směrem se vydat pokud zrovna stojím na rozcestí osudu?

25.7.2017 v 8:40 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 186 | Diskuse

Aneta Nováková

Prostituce? Snadná práce!

Ty holky se nemají vůbec špatně. Jezdí si za vydělané peníze na dovolené, kupují značkové oblečení, šperky a užívají života plnými doušky.

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 1302 | Diskuse

Ivana Dianová

Sviňucha

Nejdřív jsem si ji prohlížela z dálky, no, ze tří metrů, upřesním, a zezadu. Ten účes by se mi moc líbil: rafinovaně několika odstíny téže barvy zkrášlené vlasy do půli zad, střih tip tip. Fakt paráda!

24.7.2017 v 16:24 | Karma článku: 25.81 | Přečteno: 885 | Diskuse

Daniela Bulířová

Náš vztah je odrazem naší vlastní sebeúcty

Co dovolíme druhým, je jen naše volba. To, jak s námi zacházejí druzí, je jen nastaveným zrcadlem toho, jak se k sobě chováme my sami.

24.7.2017 v 10:28 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 579 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 13.20 Průměrná čtenost 691

Povoláním výtvarnice, kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, i o politiku. V blogu naleznete mé postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě i mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.