Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Kdyby nebylo Fanynky, nebylo by srdce“.

11. 02. 2017 20:08:46
Existuje vroucnější vyznání lásky než jsou tato slova? Napsal ji na zadní stranu listu s kresbou obličeje své milované dívky víc jak před 160 lety jeden z našich nejvýznamnějších umělců 19. století, malíř a ilustrátor Josef Mánes.

Josef Mánes (1820 - 1871) pocházel z rozvětvené malířské rodiny. Základy malířství získal od svého otce Antonína Mánesa, malíře romantických krajin. Po dovršení patnácti let se stal řádným studentem pražské Akademie výtvarných umění, později kolem roku 1844 odešel studovat do Mnichova. V tu dobu zemřel jeho otec Antonín Mánes a situace rodiny se velmi zhoršila. Starost o Josefa, o jeho malířsky nadaného, o osm let mladšího bratra Quida a nemocnou matku Magdalenu, převzala jejich nejstarší sestra Amálie (*1817). Vzdala se svých malířských ambicí, začala soukromě vyučovat kreslení dívky ze zámožných rodin a tím finančně podporovat Josefa i celou rodinu.

V roce 1847 dokončil Josef Mánes svá studia v Mnichově a vrací se do Prahy. Stal se členem Jednoty výtvarných umělců a později jako první předseda výtvarného výboru Umělecké besedy se zúčastnil většiny jejich kulturních a osvětových aktivit. Na mladé umělce měly tenkrát vliv i tehdejší bouřlivé události roku 1848.

Kolem roku 1850 odejel mladý malíř na pozvání hraběte Sylvy - Tarrouccy na jeho zámek v Čechách pod Kosířem na Hané. Tam u svých příznivců přechodně pobýval téměř po dvě desetiletí. Podnikal odtud cesty do ostatních krajů Moravy i Slovenska, (navštívil i Polsko), kde studoval venkovské typy a jejich kroje.

Josef Mánes byl člověk nepraktický. I když byl velmi nadaný a pracovitý, měl vinou své neobratnosti velké problémy se získáváním zakázek. Rodina Mánesových se ustavičně potýkala s nouzí. U malíře se později začaly projevovat známky duševní choroby, v roce 1870 si ho sestra Amálie odváží z Hané domů do Prahy... V prosinci 1871 malíř umírá. Pohřebního průvodu se zúčastnili jeho přátelé, studenti akademie i prostí pražští občané.Pohřbu se účastnila i hezká plavovlasá dívka v černých šatech. Pomalu přistoupí k rakvi a položí na ni vavřínový věnec. 20letá Josefína, Mánesova vlastní dcera. Jan Neruda prý tehdy o Josefu Mánesovi řekl: „Neumřel“... „Ušlechtilý člověk neumírá“.

Po návratu mladého malíře Josefa Mánesa ze studií v Mnichově (1847) žilo v jejich domě děvče, asi dvacetiletá služebná Františka Šťovíčková. A jak už to mezi mladými lidmi bývá, s malířem Josefem se do sebe zakoukali - a jejich láska nezůstala bez následků... Josef Mánes se s ní hodlal oženit, ale Amálie, která od začátku jejich vztahu nepřála, se přes jeho protesty postavila rozhodně proti a za jeho nepřítomnosti poslala služebnou Fanynku k příbuzným na venkov.

Josef se s tím nechtěl smířit, ale ona mu řekla: „Kdyby sis ji vzal, uživíš sebe a ji s dítětem? Kde máš zakázky - a kde hotové obrazy abys je prodal? Nebýt mých hodin kreslení umřeli bychom všichni hlady. A nakonec přijdu o práci i já, vyženou mě, protože můj bratr má dítě se služkou. A konec bude i s tvým talentem... Kde vezmeš sílu a čas na další studium, na jeho rozvíjení, na tvoje cesty za malováním"?

Tak dlouho do něj mluvila, až Josef Mánes resignoval. S Fanynkou se ale loučil velmi těžce. Tehdy vzal do ruky tužku a na lístek nakreslil její tvář. Pak lístek s kresbou obrátil a na zadní stranu napsal zoufalé vyznání: „Kdyby nebylo Fanynky, nebylo by srdce ̈.

Františce Šťovíčkové se v roce 1850 narodila dcerka, kterou nechala pokřtít po otci jménem Josefína. Po několika letech kdosi zaklepal na dveře Mánesova pražského atelieru. Vešla do něj Fanynka a vedla za ruku děvčátko. „To je Josefinka, volají na ni Pepičko, Josefe“.

Mánes děvčátko objal a pak ji kreslil... V rysech jejího obličeje poznával i svoji tvář. Pak nakreslil i její matku Františku - byla stále krásná...

(Některé informace jsem získala z knihy Františka Kožíka Josef Mánes).

Autor: Mirka Pantlíková | sobota 11.2.2017 20:08 | karma článku: 10.91 | přečteno: 292x

Další články blogera

Mirka Pantlíková

Vyslechnuto na trhu

Prodej na zlínském trhu Pod kaštany má svoji tradici - i osobitou atmosféru... Kdykoliv jedu do města neodolám a zastavím se tam...

21.3.2017 v 15:01 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 733 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Vůně lipového květu (2)

O prázdninách bylo naší povinností krmit larvy bource morušového. Rozloženy na velkých sítech ve školním kabinetu spořádaly denně neuvěřitelně velké množství morušového listí.

17.3.2017 v 14:57 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 179 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Vůně lipového květu (Moje dědina)

„Babičko, za starých časů nebyly televizory a ty jsi spávala na peci“? ptal se mě kdysi náš malý vnuk... „Chlapče, televize tehdy opravdu nebyla, ale na peci spávala snad ještě tvoje prababička“...

16.3.2017 v 13:41 | Karma článku: 12.35 | Přečteno: 371 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Starejte se raději o své...

- aneb „mluviti stříbro – mlčeti zlato". Včera, ve čtvrtek, jsem měla docela smolný den. Možná jsem si ale za to mohla tak trochu sama... Posuďte...

3.3.2017 v 16:45 | Karma článku: 16.64 | Přečteno: 879 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Pavla Gaudynová

Nemoc ženy / muže

Toto je mé soukromé sumarizované zamyšlení nad nemocí muže a ženy a jakýsi typický den, který se možná udál, nebo snad neudál, když jsem byla nemocná já...

29.3.2017 v 22:51 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 431 | Diskuse

Ivana Ročňová

Ty snad zapomeneš doma i hlavu

Stává se vám , že na něco zapomenete? Jsou to většinou drobná zapomenutí, která ničemu nevadí, ani nikomu neškodí. To vše je v pořádku. Představte si, že zapomenete přijít na schůzku nebo třeba do práce. To by bylo asi horší,že?

28.3.2017 v 9:32 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 221 |

Lenka Fučíková

České ženy nebuďme tvárnou skupinou, ale královskou grácií

Dámy, Češky, kde je naše sebevědomí. Jsme nejkrásnějšími ženami na světě, navíc obrovsky vzdělané, budující zázemí rodin, přinášející hodnoty společnosti. Svět a obchodní centra by nám měla padat k nohám....

28.3.2017 v 8:55 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 375 | Diskuse

Pavla Gaudynová

Princ versus fotřík

Člověk věčně jen něčím ztrácí čas. Tak třeba ztrácíme čas tím, že se snažíme vypadat dobře, abychom následně ztrácely neuvěřitelně velké množství času tím, že hledáme toho správného partnera.

27.3.2017 v 21:20 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 515 | Diskuse

Jan Patrman

10 věcí, kterých se bez výčitek můžete zbavit

Pokud si uklidíte nejen doma, ale i v životě, budete mnohem spokojenějším, šťastnějším člověkem. A k tomu budete mít méně starostí.

27.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 17.00 | Přečteno: 694 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 14.06 Průměrná čtenost 703

Povoláním výtvarnice, kreslím, fotografuji, čtu, píšu, zajímám se o vše, i o politiku. V blogu naleznete mé postřehy, osobní vzpomínky, trapasy a trapásky, samozřejmě i mé  vlastní. Stále je o čem přemýšlet.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.