Hradlař Vilém
Jako mladý ogara si našel místo u jedné betonářské firmy v Moravské Ostravě. Když se později oženil a přestěhoval se za maminkou na Kyjovsko, dál do Ostravy dojížděl za prací. Brzy po válce se mu poštěstilo stát se státním zaměstnancem, získal místo u dráhy (ČSD). Podmínkou ale bylo nastěhovat se do strážního domku u trati, který patřil k blízké železniční zastávce Polanka nad Odrou. Maminka s tím souhlasila a tak záhy domek na Slovácku pronajali, pole propachtovali, a odstěhovali se i s nám dětmi na Ostravsko.
Otce, mladého novopečeného ajznboňáka, vlídně přijali do kolektivu malého nádraží. Oblíbil si ho i starší kolega, hradlař Vilém… Byl to srdečný a bodrý člověk, ochotný vždy poradit a pomoci. Měl však jednu vlastnost, o které otec tehdy nevěděl. Rád si „přihnul“… Sice je občas, ale zato „poctivě“.
Kdysi v zimě, a bylo to mezi Vánoci a Silvestrem, se tatínek vracel jako obvykle po chodníčku kolem trati domů. Mrzlo až praštělo… Když míjel hradlařský domeček, nahlédl dovnitř, aby pozdravil Viléma, který měl zrovna službu. Ten ale nebyl jaksi „ve své kůži“… Postěžoval si, že je dnes nějaký unavený, a jestli by mu prý tatínek nedonesl trochu zrnkové kávy. A tatínek, že jo…
Když se ale po chvíli vracel s butylkou osvěžujícího nápoje - co nevidí? Železniční návěstí jsou v poloze „stůj“ a na kolejích supí dlouhatánský náklaďák plně naložený uhlím. Vejde do domku hradla - a tam kolega Vilém s hlavou na stole, spí… „Viléme, před okny ti stojí náklaďák, je to v pořádku? „Není, Lojzku, mně je nevolno, pusť ho“- a ukázal na páku, kterou má pohnout. Ten ho poslechl, ale vzápětí ho hrůzou polil pot. Ptá se Viléma, jestli vůbec dostal na „volno“ příkaz. Ten ale byl v tu chvíli úplně mimo… Otec tedy okamžitě zavolal na traťový dispečink, aby si ověřil správnost avizování…
Naštěstí bylo. Ostravský uhlák zdárně pokračoval v jízdě – ale zato na dispečinku nastal hotový poprask. Okamžitě si zjistili, že hradlař je v práci opilý a hradlo obsloužil člověk, který k tomu neměl oprávnění...
Otec dopadl dobře, byl za to jen přísně pokárán, ale hůř to dopadlo s Vilémem. Ten byl okamžitě přeložen do pracovní čety opravující koleje – a to prý do doby, než přestane holdovat alkoholu. Jestli si to vzal k srdci, to se již tatínek nedozvěděl. Po čase se uvolnilo místo na dráze v místě našeho původního bydliště a naše rodina se přestěhovala zpátky na Kyjovsko.
Práce u "modré armády“ se tatínkovi líbila, vydržel u ní až do důchodu. Na „hradlařskou“ příhodu však nikdy nezapomněl. Vypovídá o tom, že i dobrý skutek může být - za jistých okolností, málem trestuhodný.
Ale... Nebýt tenkrát butylky s kávou, kdoví jak by to všechno dopadlo… S vlakem - i s Vilémem...
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
Mirka Pantlíková
Zdravím Vás, paní Boženko...
Na FB se objevil článek Kalendárium od mé přítelkyně, novinářky paní Boženky z N.... Vzpomněla v něm na svátky a významné dny, které se vztahují k měsíci březnu, ale hlavně na ty se světovým významem. Toto je moje odezva.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 331
- Celková karma 23,40
- Průměrná čtenost 721x
mpantlikova@seznam.cz