Podivný dlouhán s bíbrem
Velký podnik, ve kterém jsem byla zaměstnána, se začal „zeštíhlovat“ - a tím pádem propouštět spoustu svých zaměstnanců. Mezi prvními přišli na řadu i podnikoví výtvarníci – ze čtyř nás propustili rovnou tři. Mně to celkem nevadilo, pořídila jsem si počítač s grafickým programem a jako návrhářka jsem pak pracovala doma na „volné noze“ ještě nejmíň dalších deset let. Zakázky jsem mezi jinými získávala i od podniku, který mě propustil. Pracovala jsem pro něj dál, ale externě.
Někdy v tu dobu se stala tato událost: Zavolala mi přítelkyně Jana, která mi občas vypomáhala s realizací grafických zakázek: „Mirko, posílám ti zákazníka, jakéhosi podnikatele přes čokolády, měl by zájem o nějaké reklamní záležitosti pro svoji novou firmu… Jedná se o firemní označení podnikových automobilů, návrhy na jejich reklamní tašky, a nějaké další drobnosti… Pokud budeš mít zájem, domluv se s ním… Ahoj.“ Byla jsem pro – proč taky ne?
Netrvalo to dlouho, někdo zazvonil, a za dveřmi se objevila vysoká mužská postava v tmavé bundě, v černých riflích a neuvěřitelně velkých botách, traktorácích. Překvapilo mě, že namísto obligátního podnikatelského kufříku držel v ruce jen malou, plastovou tašku. Obličej mladého muže, orámovaného tmavým bíbrem, působil docela příjemným dojmem. Představil se mi jménem - s omluvou, že mi nemůže poskytnout navštívenku, které mu prý bohužel právě „došly.“ Na můj dotaz, kam zaparkoval svůj automobil, pravil, že v ulici mimo náš blok.
V pracovně jsme začali hovořit o záležitostech požadované zakázky a přitom jsem si povšimla, že se neshodují s těmi, o kterých se telefonicky zmiňovala přítelkyně Jana. Zákazník se pak rozhovořil a vlastní firmě. Sdělil mi, že ač se teprve zavádí, je již prý velmi úspěšná. Je to prý velkoobchod, komerčně zaměřený na prodej zahraničních čokoládových výrobků, se sídlem v městě B… v jižních Čechách. Požádala jsem ho o podklady potřebné k mé práci, ale sdělil mi, že je nemá u sebe, přinese mi je prý až za tři dny. Tím jsem rozmluvu považovala za ukončenou – ale on se neměl k odchodu.
Asi po čtvrté kávě začal vychvalovat pohostinnost Moraváků a požádal mě o skleničku slivovice. Vyhověla jsem mu nerada, s upozorněním, že je motorizovaný, ale i ubezpečil mě, že dnes už nikam nepojede. Asi po dvou hodinách se zvedl, s tím, že má prý před sebou ještě dlouhou cestu do jižních Čech (?) Jeho slova mě překvapila, ale nedala jsem to na sobě znát… Venku se mezi tím setmělo a začalo hustě sněžit…
Za tři dny se k večeru skutečně objevil. Firemní doklady u sebe zase neměl, ale řekl mi, že mu je přinese jeho kolega, se kterým si prý u nás domluvil schůzku. Jeho chování mi začalo být podezřelé – a byla jsem ráda, že je doma manžel... Venku byla tma, hustě sněžilo, náš host se neměl k odchodu, vymlouval se, že čeká na kolegu - ale ten nejel a nejel… Vypil čaj se slivovicí, nepohrdl ani večeří, seděl a seděl - a neměl se k odchodu...
Asi po dvou hodinách mu dal manžel najevo, že je načase se rozloučit… Při odchodu mi řekl, že přijde zítra a přinese konečně ty firemní podklady. Na můj dotaz - kde bude dnes nocovat, sdělil, že v místním hotelu O.... Pak odešel do noční chumelenice, k autu, které měl prý zaparkováno až za vzdálenou křižovatkou… Bylo mi to divné… Ráno jsem si zjistila, že žádná firma toho jména, jak uváděl, neexistuje a že v hotelu O... vůbec nebyl, a nikdo toho jména tam nepřespal...
U nás se již také víc neobjevil… Po podivném dlouhánovi s bíbrem jakoby se slehla zem… Možná v tu dobu dál cestoval s malou igelitkou po Moravě, tvrdil, že je ředitelem velkoobchodu, a svou přítomností „obšťastňoval“ pohostinné Moraváky. A ti ho důvěřivě častovali kávou a slivovicí… Ale možná byli ostražitější než jsem byla já a odkázali ho tam, kam patřil… Tam, kam patří všichni podvodníci a hochštapleři, kteří zneužívají důvěřivosti slušných lidí… Pozor na ně i dnes…
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
Mirka Pantlíková
Zdravím Vás, paní Boženko...
Na FB se objevil článek Kalendárium od mé přítelkyně, novinářky paní Boženky z N.... Vzpomněla v něm na svátky a významné dny, které se vztahují k měsíci březnu, ale hlavně na ty se světovým významem. Toto je moje odezva.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 331
- Celková karma 23,40
- Průměrná čtenost 721x
mpantlikova@seznam.cz