Čí sú hody? Naše...
Jinak by totiž nenakreslil malíř Mikoláš Aleš (1852 -1913), ve svém Špalíčku národních písní a říkadel nádhernou perokresbu s názvem „Přišel k nám bílý kůň, zaleh nám celý dvůr.“ A ten jeho selský valach stojí na dvoře zapřažený do saní, kolem jsou zasněžené ploty - a stromy s posedávajícími vránami... A jak pozoruji, letos se v našem kraji žádné vrány, ani jejich průzkumnice, zatím nevyskytují… Ale co není dnes, může být zítra, kdo ví?
K svátku svatého Martina se váží martinské hody, které se konají vždy v tuto dobu, kdy po skončení polních prací, po sklizni všech zemědělských plodin, brambor, řepy, cibule česneku, kukuřice i vína je vše uloženo tam, kam patří. Česnek a cibule v loudničkách, povázaná kukuřice visí na hambalkách, brambory a řepa jsou ve sklepě, červené i bílé víno kvasí v sudech - a v bečkách kvasí i trnky připravené na pálení... A pracovitý zemědělec, potažmo i zahrádkář, mají konečně nárok na pohodu a odpočinek po celoroční poctivé práci.
K jedenáctému listopadu, ke svátku katolického světce Svatého Martina, který se proslavil svou soucitností - daroval prý svůj plášť chuďasovi, se v mnoha jihomoravských vesnicích slaví martinské hody. Na tento největší svátek v roce se v dřívějších dobách, (a snad i dnes), celá dědina pečlivě připravovala. Každý její obyvatel si musel dát svůj barák do pořádku - uklidit uvnitř i venku, obílit stavení vápnem, modrou ultramarínovou hlinkou nalíčit obrovnávky, červenou hlinkou natřít řádky cihel pod nimi, nachystat a připravit na tu „hodovou slávu“ i všechno ostatní... Postarat se o víno, aby bylo to martinské už řádně vykvašené a mohlo se koštovat, aby se vykrmené husy (nebo kačeny) do zlatova upečené mohly se zelím, knedlíkem a vychlazeným pivem podávat na hodový stůl. A nesměly chybět ani výborné tvarohové koláče s rozinkami a nějaké to cukroví… Já jsem se vždycky těšila na trubičky z lístkového těsta plněné bílkovým sněhem, kterým jsme říkali šmetrdóly.
S krmením těch kačen, nebo husí, to bývalo ale drastické. To měly hospodyně takovou stoličku, opatřenou dřevěným sedátkem s korýtkem, do něho položily to nešťastné dvounohé stvoření, sedly si na to korýtko, popadly milou kačku nebo husu za krk, rozevřely ji zobák, vsunuly do něj plechové krmítko s otvorem a pak do něj kovovým šťouchadlem soukaly kukuřičná zrna. Opravdu nic pěkného na pohled - zejména pro ochránce zvířat... Ani já jsem se na to dívat nemohla - i když musím přiznat, že při konzumaci usmažených husích jatýrek, nebo do zlatova upečených kačeních stehýnek, mi to až tak nevadilo… K té kačce, nebo huse, se zapíjelo dobře vychlazené pivo, a pak se koštovalo martinské víno, čerstvě přinesené v demižónku ze sklepa…
A těsně před hody bylo všude rušno. Maminky vytahovaly z truhlic a kostnů nádherné kroje s bělostnými, naškrobenými rukávci, aby do nich mohly po ránu nastrojit mládež a drobotinu. Stárci a stárky - dva šikovní chlapci a dvě dívky v krojích, kteří byli dopředu vybráni, se stali symbolem hodů… Ti, spolu s muzikou, chodili v sobotu dopoledne s karafou vína po domech, a zvali občany na taneční hodovou zábavu. Tu zpravidla pořádal sbor dobrovolných hasičů nebo fotbalisté. V sobotu večer byla muzika pro svobodné, v neděli pro ženáče. Nedělní dopoledne patřilo také bohoslužbám, a to jak v katolickém, tak i v evangelickém kostele.
Tak to bývalo za mých mladých let v mé rodné vesnici Násedlovicích a Kyjovsku, a tak je tomu i dnes, a nejen tam, ale i v některých jiných slováckých dědinách. A je to dobře, staré tradice se mají udržovat.
Ať se tedy letošní martinské hody - a vše, co k nim patří, vydaří… A ať ten „bílý kůň“ ještě na chvíli počká, aby se ty pěkné děvčice v krojích nemusely balit do rukavic a vlňáčků... A aby ani muzikantům nenapadal sníh do trubek a heligónů, aby mohli o hodech všem hodovníkům pěkně od podlahy zahrát.
Ať žijí martinské hody - a čí že sú? No přece naše!
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Smutný konec roku 2023
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Mirka Pantlíková
Bitva u Slavkova - něco o nejslavnější napoleonské bitvě
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
Mirka Pantlíková
Jitrnice, křen a zelí, ovar, jelita
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Mirka Pantlíková
Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Mirka Pantlíková
Vejce pro seniory
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Mirka Pantlíková
Pozor, přichází celník...
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Mirka Pantlíková
Výlet na "západ", do Rakouska
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.
Mirka Pantlíková
Nedělní výlet na Soláň
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Mirka Pantlíková
Pokus o znásilnění, který nevyšel...
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy, druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor.
Mirka Pantlíková
Za války (příběh naší rodiny)
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na tu dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Mirka Pantlíková
Jedna z krásných vyhlídek...
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Mirka Pantlíková
Něco o ztrátách a nálezech
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna. A také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Mirka Pantlíková
I tenkrát kvetly šeříky
Bylo tomu tak pří osvobození Československé republiky v květnu roku 1945, je tomu tak i dnes, po 78 letech od konce II. světové války.
Mirka Pantlíková
Kam se dnes spolu podíváme?
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Mirka Pantlíková
Jistému člověku se ztratil srp…
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Mirka Pantlíková
Za pár dní začíná jaro
Tolik jsme se letos báli zimy - někteří z nás si dokonce koupili nové svetry - a vida, zima nebyla tak zlá... A za chvíli bude jaro. .
Mirka Pantlíková
Zdravím Vás, paní Boženko...
Na FB se objevil článek Kalendárium od mé přítelkyně, novinářky paní Boženky z N.... Vzpomněla v něm na svátky a významné dny, které se vztahují k měsíci březnu, ale hlavně na ty se světovým významem. Toto je moje odezva.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 331
- Celková karma 23,40
- Průměrná čtenost 721x
mpantlikova@seznam.cz