Dobrý skutek, aneb jak jsem byla za...

  Na ulici potkáváme různé lidi, mezi nimi i  takové, kteří potřebují naši pomoc. A je naší občanskou povinností jejich žádosti, nebo dokonce prosbě, vyhovět. Nedávno se mi stala tato příhoda.                                                                       

***

Jdu takhle  po chodníku mezi bloky s nákupem domů a proti mně takový pomenší snědší  chlapík. Znám ho od vidění, často bloumá kolem samoobsluhy - a vždy mě slušně pozdraví... Zastaví se přede mnou, rozevře bundu  -  jeho poklopec je rozepnutý a pod ním mu prosvítají červené trenýrky.  A hned na mne: "Paninko, prosím vás, nemáte doma nějaké starší kalhoty, na těchto se mi pokazil  zip  a nemám v čem chodit". Jen co jsem se vzpamatovala z  prvního leknutí, že je to snad exhibicionista  -  zželelo se mi ho...  "Počkejte  pane  před domem, něco doma najdu a přinesu vám to... "

Hledala jsem, a  našla  -  manželovy dvoje starší rifle, které  už nenosí  protože jsou mu malé,  a také pár barevných košil  navíc.  Chlapík mi poděkoval - a s provinilým úsměvem dodal: "Paninko, a nemohla byste mi dát dvacetikorunu na pivo?"  

Tož tak, to mi mohl říct  rovnou - mohla jsem ho odbýt dvackou a nemusela ztrácet čas hledáním šatstva... Stejně ten dotyčný balíček s kalhotami a košilemi nechal ležet na popelnici před domem. :-(